Žít šťastně.

Anotace: O tom, jak málo je někdy hodně, jen si to dokázat prožít.

Někdy mám pocit, že jsem nevděčná. Že si neumím vážit toho co prožívám nebo toho co jsem dostala a zažila. Prostě asi neumím žít tím co je a unikám do světa sentimentu a vzpomínek. Vždy se v té vteřině současnosti těším na to co bude v té příští a zároveň vzpomínám na tu minulou. A pak mi přijde ta proběhlá minulá o dost lepší nežli ta současná a to mi přijde líto. Zároveň je to však ještě horší, protože ačkoli se z proběhlé minulosti chvílemi těším, přijde mi hned v zápětí, že to stejnak nebylo ono a že jsem si proběhlý čas vlivem myšlenek na budoucnost a ještě starší minulost neužila dostatečně. Je to prostě zamotaný kruh ze kterého v současnosti asi nedokážu najít cestu ven. Je totiž jediná věc co by mi pomohla. A to, že najdu něco, co budu prožívat tak plně a intenzivně v současnou chvíli, že mi minulost přijde nudná a na myšlenky na budoucnost už nebude čas. Takže mi teď asi nezbývá nic jiného než se zase těšit na ty lepší zítřky. Ale nebudu tím znovu popírat tu holou skutečnost jíž mnozí nazývají současnost?