Má voda, já jsem voda

Anotace: Přečtěte si to jestli chcete, šlo to od srdce!

Jako obyčejně sedím u svého stolu a houpu se na mé židli, s kytarou v ruce se snažím naučit jednu skladbu. Pochvíli odložím kytaru a přemýšlím co dál? Co vlastně budu dělat? Je mi 15 a já sedím doma na zadku a nudím se! Proč? To je má otázka! Proč? Vždyť bych měl být s kámošem a lítat venku! Ale já ne, já sedím doma, buď za počítačem nebo za knížkou, anebo jak už jsem řekl s kytarou! Chtěl bych jít ven, dokud je hezky, dokud nepřijde studená zlá zima, ale co venku, mě to venku samotného nebaví! Tak to je začarovaný kruh!
Vytáhnu mobil a prohlížím seznam jestli tam není někdo komu bych napsal, je vždy tam někdo je , neboť já mám hodně přátel, kamarádů, kamarádíčků. Leč většinu, nepočítám mezi své přátele, neboť se s nimi nebavím, mám pár nejlepších, nejbližších přátel : Michala, Romana, Pavla, Báru, Verču i Áju se kterou jsem se nebavil ani nepamatuji, asi o prázdninách. Právě jim ze všech nejvíce věřím, jich si nejvíce vážím, jsou to oni ,mí skuteční přátele, před kterými nemusím nic předstírat nebo hrát, jsem rád že je mám a mám je rád. Ale proč bych je otravoval svojí nudou, svými starostmi, když oni se určitě skvěle baví.
No, nic beru klíče, mobil a jdu ven, beru své sotva jedoucí kolo a jedu na most. Most pod kterým protéká řeka, řeka Bystřice. Sednu na zábradlí a koukám do vody. Voda teče nevázaně na lidské city, obavy, starosti a trápení. Její úplně jedno, že nad ni sedím a koukám na ni a že se trápím! Ne, není to nudou je to něčím jiným. Asi si nikdo neuvědomuje, když mě o hodinách nebo mimo ně slyší říkat něco velmi vtipného či komického, že si tím vlastně kompenzuji svoji samotu a tichost, které mě ničí a požírá zevnitř, za živa! Častokrát jsem si říkal, že bych se měl někomu svěřit, několikrát jsem o to usiloval u osob u kterých jsem si byl jistý, že mi naslouchají, ale vždy jsem se mýlil, nakonec mě i s mými starostmi poslali někam, ne doslovně, neboť by to tak neřekli, leč podvědomě, nebo jinými způsoby! Nikdy bych se takto nesvěřil kamarádovi, vždyť se ode mne očekává, že bude sranda a zábava. S takovými starostmi se kamarádovi nelze svěřit, ale své přítelkyni, lze. Protože, kdo ti je bližší než ten koho objímáš a cítíš se jako jeho součástí? Kdo? Nikdo! Jen ona tě může politovat, ona tě může utišit a pak je dobře. Já tuto možnost měl, častokrát ale nevyužil. Tak a teď už nemám žádnou šanci, žádnou možnost. Tak tam na tom mostě sedím na zábradlí a koukám na vodu, přemýšlím o životě. Najednou se voda rozevře a já uvidím tu hroznou krásu. Vstanu, postavím se na zábradlí a skočím do rozevřené vody, skočím do krásy, do bezstarostného žití, žádné starosti ani strasti, jen klid……Voda se za mnou zase uzavřela a já se stal její součástí koukám s ni, na ty lidi se svými starostmi, jak koukají na vodu, která si utíká a já s ní………