Samota

Lidmi obklopená a přesto v zajetí
kamarádů jako písku a přesto bez objetí
Pochopení se nedostává,jenom trápení v zajetí samoty,v železných okovech, v její pasti...kde není úniku
tak přesně se cítím, je mi do breku, slzy jsou těžší a úlevu nepřinesou, žal neodplaví
Nevím co mám říct, nevím co kam jít proč vlastně být?
tak opuštěně, přesto šťastně při pohledu na sníh z nebe,,nedá se to popsat slovy jen tak shrnout....chybí mi ten v dálce žijící, o mě se nezajímající...chybí mi a to čím dál víc..nemůžu mu to ale říct...je to kamarád