mám ráda blázny...

Mám ráda blázny,co po nocích křičí,co na důsledek
se neohlíží,jen řvou,řvou a řvou.Jsou ve svém řevu
šťastní a beznadějně ztracení,obdivuji jejich srdce,
co v sebe pojmou celý svět,co raději by zahynula,
než by zbytečně tu tloukla,pro nikoho,pro nic...
nadarmo.Mám ráda blázny,co osamělost k smrti
přirovnají,k utrpení lásky,k to mu,co si nikdo z nás
nepřeje,a přesto tomu ujít nemůže.Závidím jim
jejich víru.Vědomí,co se nikdy nevzdává,co i v té
nejhlubší tmě vidí záblesk jasného světla.Fascinují
mě blázni,co beznadějně ztraceni hledají cestu,jež
cíl už dávno ztratila,dříve,než ji kdy kdo vůbec
hledat začal.A tak tedy toužím být jednou z nich,
jednou z těch,co ve své mysli místo má pro všechny
dobré lidi a jejich špatné vlastnosti.