Organismus jménem KORPORACE

Anotace: Takové rozvedení mých aforismů, snad to není moc zamotané....

Přímo před našimi zraky, aniž by si toho kdokoli všiml se nám vyvíj nový druh organismu. Jedná se o firmy, společnosti a nadnárodní korporace. Jako se člověk skládá z buňek, tento nový organismus se skládá z lidí. Abych nemusel v tomto textu pořád opisovat co to ten nový organismus je, budu ho pracovně nazývat "korporace". Někdo by mohl namítnout, že korporace přece není žádný živý organismus, vždyť nevylučuje, nedýchá, a není to nic jiného než schluk lidí. Rád bych poukázal na pár analogií mezi buňkou-člověkem a člověkem-korporací.
Především člověk se skládá z buněk. Každá buňka má nějakou funkci, a na funkci lidského organismu nemá vliv když jedna buňka zemře. Stejně tak korporace se skládá z lidí, každý člověk má v korporaci svoje místo a funkci, a jednotlivci jsou snadno nahraditelní. Že korporace je jen schluk lidí? Pro buňku je člověk také jen hromada dalších buňek. Když vznikal člověk (vícebuněčný živočich obecně), každá jednotlivá buňka musela omezit svojí svobodu, a stala se součástí nějakého organizovaného celku. My jako lidé asi těžko přemýšlíme o buňkách jako o jednotlivcích. I při vzniku korporace lidé omezují svoji svobodu, stanou se vykonavateli nějaké funkce, nástroji korporace. Ani korporace neuvažuje o lidech jako o jednotlivcích.
Že korporace mají ředitele, kteří je řídí, a že žádná buňka neřídí člověka? Ano, korporace mají vždy vedení, to jsou takkové mozkové buňky, podílejí se na řízení korporace, avšak žádný nevidí celek, vidí jen věci na jejich "úrovni" bytí. Buňky mohou těžko vědět, co se stane za 50 let když se jedna špatně rozdělí, vždyť doba 50ti let zdaleka přesahuje jejich chápání, několikanásobně i délku jejich života.
Buňky nemyslí v našem slova smyslu, nýbrž jednoduše chemicky. Každá buňka v člověku myslí jednoduše chemicky, ale ve výsldku, když se "spojí" myšlení všech buňek, vzniká výsledek, o němž každá jednotlivá buňka nemá ani nejmenší potuchy. Každá buňka prostě udělá svůj dílčí úkon, ví jaké to bude mít dopady v její "úrovni" myšlení (rozmnožení bude mít za následek, že buňky budou dvě místo jedné), ale netuší že tím například přispěla k zacelení řezné rány na prstě. Tak lidé konají své dílčí úkony, znají jejich dopady (práci dobře udělám, dostanu zaplaceno), ale neví nic o tom, co to způsobilo na jakési "vyšší" úrovni. Tyto změny by buňka ještě byla s to pochopit, kdyby se hodně snažila. Například by si "promluvila" s okolníma buňkama, a zjistila by že ostatní také pracují na tom samém. Z toho by pak šel udělat jakýsi závěr, že zacelují jakousi ránu. Ale co už nepochopí je kde ta rána je, proč by tam neměla být, a proč je to tak důležité pro ten "větší" organismus, jehož jsou součástí. Stejně tak jako buňky nepochopí naše myšlení, my nemůžeme pochopit myšlení a měřítka živočicha jménem korporace.
Dřív výrobny měli svůj opodstatněný důvod, vyráběly něco, co člověk potřebuje k životu. Vezměme si takovou reklamní agenturu dnes. Co ta vyrábí potřebného k životu? Korporace jsou tu jen proto, aby vydělávaly peníze od jiných korporací. Když vydělá peníze, rozdělí je mezi zaměstnance, jako odměnu za dobře vykonanou práci. Ovšem zaměstnanci je utratí, čímž vrátí peníze zpátky korporaci. Když člověk něco sní, rozdělí energii rozkladem jídla vzniklou mezi buňky, které jí pak člověku vracejí v podobě pohybu atd. Pro korporace jsou peníze jako pro nás energie, bez ní se nemohou hýbat, umírají. Srovnejte, při pocitu hladu jak se člověk snaží nějakou cestou domoci jídla, a kmitání ředitelů/zaměstnanců korporace před krachem, jenž se snaží nějak získat peníze.
Když se buňka "zřekne" svojí funkce v těle, není to žádná tragédie, bude zanedlouho přesvědčena se do té práce pustit znovu okolníma buňkama, nebo nahrazena jinou buňkou, ochotnou tu práci vykonávat, a rebelující buňka bude jednoduše vyhoštěna. Ideál pracovníka je dříč bez vlastních myšlenek. pokud to někdo výrazně nesplňuje (nepracuje a myslí, nebo i jen pracuje a při tom uplatňuje svou individualitu), je ostatními tlačen na to přistoupit, nebo ho vyhodí na okraj společnosti. Pokud je ta jedna rebelující buňka dost silná, a přesvědčí ostatní, tak tomu jevu se říká rakoviné bujení. Prostředky jak toto lidské tělo řeší jsou nám dnes známy, imunitní (policejní) systém , se snaží toto zhoubné bujení potlačit, a zlikvidovat. Copak asi dělá dnešní společnost s těmi, kdo se bouří?? Jednotlivce na převýchovu, řídíce se pravidlem, buď dobrovolně "normální"(dříč bez myšlenek), a když ne tak raději z něj udělat tupce či dementa než zachovat jeho osobnost. Nu a pokud je takovýchto lidí více, pak nastupují těžkooděnci (imunitní systém)
Jak se buňky perou, aby měly co nejvíc energie (peněz). Když se buňka stane neuronem, což nemůže jen tak každá, musí splňovat jsité podmínky (pracovní požadavky),pak může energii rozdělovat mezi další buňky, ovšem sama si pro svůj chod (životní úroveň) nechává značný podíl, rozhodně větší než dává každé jednotlivé buňce (zaměstnanci). Když buňka dobře vykoná práci, dostane od neuronu více energie. Ovšem ví neuron, proč se mají pohnout zrovna ty a ty buňky? Neví, on se jen snaží dobře vykonat jím přidělený úkol, any dostal víc energie. Která buňka v mozku má zodpovědnost, když člověk(korporace) zabije člověka (planetu)?
Měli bychom my zájem, aby každá buňka v našem těle měla svou individualitu? Zcela jistě by náš organismus nepracoval správně. Proto korporace nechce aby lidé byli moc individualisti, postupně by zanikla, nebo jen nepracovala správně. A každý organismus dělá vše proto aby přežil. Prostředky jak toto zajistit jsou jednoduché. Výchova, morálka, globalizace, reklama, otupování, masovost.
Buňka tím že se začlenila do vícebuňečného organismu, vyměnila svobodu za bezpečí a bezstarostnost, tím ztratila možnost stát se silnou buňkou. Samostatná buňka se musí postarat o svojí ochranu, starat se kde sežene enregii. Buňka v člověku se nemusí starat o nic jiného, než aby dobře udělala svou práci, energii i ochranu dostane. Tím však všechny její části, jenž nejsou v souvislosti s vykonávanou prací zakrní. Taková buňka může předehnat i samotnou buňku v té oblasti, na kterou se specializovala, ale to je vše. Jinak je to buňka naprosto neschopná samostatné existence. Oproti tomu samostatná buňka je všeobecně rozvinuta, silná a zdravá. Proti ní se začleněná buňka jeví jako neduživá, slabá, prostě jako velice pitoreskní napodobenina nezávislé buňky. Prostě jen nástroj v rukách něčeho většího (korporace).
Otázkou je, co je dobře. Z pohledu buňky samozřejmě být samostatná, neztratit svou individualitu. Začlenit se vyplatí, jen pokud hrozí nějaké nebezpečí, které by nebyla nezávislá buňka s to zvládnout. Jaké to dnes hrozí nebezpečí, že se lidé dobrovolně vzdávají své individuality a houfně se schlukují do korporací???