Návštěvnost
Jedinečnost
Jedinečnost
Jedinečnost Leonarda da Vinci
Stal se legendou. Inteligentní, úžasný, svéhlavý a vznešený – přesně takový Leonardo byl. Jeho jméno, často spojováno s mnoha záhadami, bude známo již navždy.
Ale proč vlastně? Čím se o titul ,,jedinečného“ člověka zasloužil?
Povězme si nejdříve pár základních informací, které nám pomohou pochopit. Da Vinci se narodil 15. dubna roku 1452 ve Vinci v Itálii, kousek od Florencie. Prostředí Itálie v něm podnítilo uměleckého ducha. Jako nemandželský syn vyrůstal na venkově v domě svého otce. Žil bez matky. Toto ochuzení však obrátil ve svůj prospěch – stal se samostatným, silným, mladým a díky otci také velmi vzdělaným mužem.
Již v ranném věku začal malovat. K počátkům jeho výtvarného působení se váže příběh o kupci, který mladému Leonardovi dal kus hrubého prkna s tím, ať na něj vymaluje srdce. Da Vinci však tuto trivialitu ihned zamítl a na dřevo vyobrazil mýtické obudy, ze kterých šel strach. Tato příhoda dokazuje umělcovu svéhlavost a vzpurnost.
Leonardo se zdaleka nezajímal jen o plátno, štětec a barvy. Snad ještě více se věnoval studiím. Zanechal po sobě tisíce popsaných listů, které se věnují ohromnému množství náčrtů z oboru anatomie a techniky. Ano, technika byla Leonardovou předností. Někdo, na svou dobu tak myšlenkově vyspělý, se v dějinách lidstva snad ještě neobjevil. Da Vinci byl génius, nejlepší z nejlepších.
Vše, co napsal bylo samo o sobě záhadným - řádek po řádku, slovo po slově, písmeno po písmenu vyobrazil zrcadlově. Zkrátka psal z pravého konce pergamenu k levému.O své vynálezy se bál, proto do každého zaznamenaného díla zasel nepravdivý střípek. Tato prozíravost je obdivuhodná. Další poukaz na jeho originalitu a jedinečnost.
Přesnost s jakou zachytil život, stavbu těl všemožných organizmů, i pro tehdejší lid nesmyslné, avšak s odstupem času úchvatné a funkční vynálezy, je neuvěřitelná.
Avšak vraťme se ještě na chvíli k jeho malířskému já. Je známo mnoho uchvacujících obrazů, nelze zmínit všechny, ale alespoň dva opravdu vynechat nemůžeme. Ano, jde o slavný obraz Poslední večeře a pro mnohé ještě známější Mona Lisa.
Malba Poslední večeře, neboli Večeře Páně, Leonardovi zabrala tři roky usilovné práce, tři roky jeho života. Nesnášel spěch, proto vymyslel zcela nový, do té doby neznámý, tím také nevyzkoušený, způsob malby fresek. Osudový okamžik – tato nová metoda zklamala a již po několika letech jsou na obrazu vidět vady pokladu, liliony malých trhlinek, kreré již navždy zůstanou v paměti spolu s fenomenálním obrazem. Da Vinci do díla vnesl vyváženou přirozenosti, ale také množství fascinujících záhad. Po důkladném prozkoumání obrazu si odborníci všili několika podivuhodných a překvapujících jevů – Čí je ruka držící nůž? – Ničí. Ruka nemá majitele. Tím Leonardo vdechl do obrazu nadcházející hrozbu, zradu Ježíše někým z kruhu. Kdo je ta žena po Ježíšově boku? – Legendární Máří Magdalena? Dnes se můžeme pouze dohadovat jestli milostný vztah mezi nimi má alespoň jádro pravdivé, či je to jen fikce, smyšlený příběh. Podle tradovaných slov prý Magdalena porodila dítě. Čí? Je možné, že by dodnes žil nějaký příbuzný Krista? Zanechme ale domněnek. Navraťme se k Leonardovi samotnému. Tímto obrazem znovu dokazuje svou moc, kouzlo. V době ,,boje o přežití“ byl Da Vinci schopen uvažovat o hlubších významech svých myšlenek, stejně tak jako o záchytných a skrytých bodech pro další generace lidstva.
Mystický obraz Mona lisa, též nazýván La Gioconda. Také toto dílo je spojováno s mnoha pověstmi, spekulacemi. Další Leonadrovův odkaz tajů, kterými se zabýval? Třeba neobyčejný úsměv Mony. Existuje mhoho vysvětlení, proč její rty naznačují potěšení. Má však doopravdy má rodost, je šťastná? Nebo se jedná o nucenou přetvářku? Pak je tu další z nesčetných otázek, které nás při pohledu na dílo napadají. Je postava na plátně opravdu žena? Odborníci si povšimly nejen hrubých rysů v obličeji, také neuvěřitelné podobnosti autora s Lisou. Další úkaz potvrzující pozoruhodnost umělce.
Da Vinci byl fascinován létáním, již jako dítě si uvědomoval dokonalost stavby těl ptactva a jejich zkoumáním a studiím věnoval celý svůj život. Tato usilovná práce se mu vyplatila a s pomocí znalosti zákonů fyziky do svých poznámek zachytil několik létacích strojů a robustních padáků. V tehdejší době něco absolutně neznámého. Byl jediný. Byl nenahraditelný.
Leonardo byl také velmi žádaným v oblasti bojového vybavení. Jeho vynalézavosti a smyslu pro nebezpečné, avšak velmi účinné zbraně, se nejeden nepřítel zalekl. I když většina jeho vynálezů nikdy nebyla za jeho života sestavena, dnes po více jak 500 letech vidíme, že byly absolutně funkční.
Předchůdce tanku, potápěcího přístroje a mnoho dalších.
Kromě vědce, malíře a vynálezce byl také zkušeným a uznávaným sochař a stavitel. Není však dochováno téměř nic z tohoto působení.
Leonardo da Vinci, umělec s ohromně rozsáhlým úhlem zájmů, se tedy stal legendou. A proč? Však víte…
Stal se legendou. Inteligentní, úžasný, svéhlavý a vznešený – přesně takový Leonardo byl. Jeho jméno, často spojováno s mnoha záhadami, bude známo již navždy.
Ale proč vlastně? Čím se o titul ,,jedinečného“ člověka zasloužil?
Povězme si nejdříve pár základních informací, které nám pomohou pochopit. Da Vinci se narodil 15. dubna roku 1452 ve Vinci v Itálii, kousek od Florencie. Prostředí Itálie v něm podnítilo uměleckého ducha. Jako nemandželský syn vyrůstal na venkově v domě svého otce. Žil bez matky. Toto ochuzení však obrátil ve svůj prospěch – stal se samostatným, silným, mladým a díky otci také velmi vzdělaným mužem.
Již v ranném věku začal malovat. K počátkům jeho výtvarného působení se váže příběh o kupci, který mladému Leonardovi dal kus hrubého prkna s tím, ať na něj vymaluje srdce. Da Vinci však tuto trivialitu ihned zamítl a na dřevo vyobrazil mýtické obudy, ze kterých šel strach. Tato příhoda dokazuje umělcovu svéhlavost a vzpurnost.
Leonardo se zdaleka nezajímal jen o plátno, štětec a barvy. Snad ještě více se věnoval studiím. Zanechal po sobě tisíce popsaných listů, které se věnují ohromnému množství náčrtů z oboru anatomie a techniky. Ano, technika byla Leonardovou předností. Někdo, na svou dobu tak myšlenkově vyspělý, se v dějinách lidstva snad ještě neobjevil. Da Vinci byl génius, nejlepší z nejlepších.
Vše, co napsal bylo samo o sobě záhadným - řádek po řádku, slovo po slově, písmeno po písmenu vyobrazil zrcadlově. Zkrátka psal z pravého konce pergamenu k levému.O své vynálezy se bál, proto do každého zaznamenaného díla zasel nepravdivý střípek. Tato prozíravost je obdivuhodná. Další poukaz na jeho originalitu a jedinečnost.
Přesnost s jakou zachytil život, stavbu těl všemožných organizmů, i pro tehdejší lid nesmyslné, avšak s odstupem času úchvatné a funkční vynálezy, je neuvěřitelná.
Avšak vraťme se ještě na chvíli k jeho malířskému já. Je známo mnoho uchvacujících obrazů, nelze zmínit všechny, ale alespoň dva opravdu vynechat nemůžeme. Ano, jde o slavný obraz Poslední večeře a pro mnohé ještě známější Mona Lisa.
Malba Poslední večeře, neboli Večeře Páně, Leonardovi zabrala tři roky usilovné práce, tři roky jeho života. Nesnášel spěch, proto vymyslel zcela nový, do té doby neznámý, tím také nevyzkoušený, způsob malby fresek. Osudový okamžik – tato nová metoda zklamala a již po několika letech jsou na obrazu vidět vady pokladu, liliony malých trhlinek, kreré již navždy zůstanou v paměti spolu s fenomenálním obrazem. Da Vinci do díla vnesl vyváženou přirozenosti, ale také množství fascinujících záhad. Po důkladném prozkoumání obrazu si odborníci všili několika podivuhodných a překvapujících jevů – Čí je ruka držící nůž? – Ničí. Ruka nemá majitele. Tím Leonardo vdechl do obrazu nadcházející hrozbu, zradu Ježíše někým z kruhu. Kdo je ta žena po Ježíšově boku? – Legendární Máří Magdalena? Dnes se můžeme pouze dohadovat jestli milostný vztah mezi nimi má alespoň jádro pravdivé, či je to jen fikce, smyšlený příběh. Podle tradovaných slov prý Magdalena porodila dítě. Čí? Je možné, že by dodnes žil nějaký příbuzný Krista? Zanechme ale domněnek. Navraťme se k Leonardovi samotnému. Tímto obrazem znovu dokazuje svou moc, kouzlo. V době ,,boje o přežití“ byl Da Vinci schopen uvažovat o hlubších významech svých myšlenek, stejně tak jako o záchytných a skrytých bodech pro další generace lidstva.
Mystický obraz Mona lisa, též nazýván La Gioconda. Také toto dílo je spojováno s mnoha pověstmi, spekulacemi. Další Leonadrovův odkaz tajů, kterými se zabýval? Třeba neobyčejný úsměv Mony. Existuje mhoho vysvětlení, proč její rty naznačují potěšení. Má však doopravdy má rodost, je šťastná? Nebo se jedná o nucenou přetvářku? Pak je tu další z nesčetných otázek, které nás při pohledu na dílo napadají. Je postava na plátně opravdu žena? Odborníci si povšimly nejen hrubých rysů v obličeji, také neuvěřitelné podobnosti autora s Lisou. Další úkaz potvrzující pozoruhodnost umělce.
Da Vinci byl fascinován létáním, již jako dítě si uvědomoval dokonalost stavby těl ptactva a jejich zkoumáním a studiím věnoval celý svůj život. Tato usilovná práce se mu vyplatila a s pomocí znalosti zákonů fyziky do svých poznámek zachytil několik létacích strojů a robustních padáků. V tehdejší době něco absolutně neznámého. Byl jediný. Byl nenahraditelný.
Leonardo byl také velmi žádaným v oblasti bojového vybavení. Jeho vynalézavosti a smyslu pro nebezpečné, avšak velmi účinné zbraně, se nejeden nepřítel zalekl. I když většina jeho vynálezů nikdy nebyla za jeho života sestavena, dnes po více jak 500 letech vidíme, že byly absolutně funkční.
Předchůdce tanku, potápěcího přístroje a mnoho dalších.
Kromě vědce, malíře a vynálezce byl také zkušeným a uznávaným sochař a stavitel. Není však dochováno téměř nic z tohoto působení.
Leonardo da Vinci, umělec s ohromně rozsáhlým úhlem zájmů, se tedy stal legendou. A proč? Však víte…
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.