Kdo nás chápe ten nás zná

Anotace: ...spíše bych to nazval charakteristikou. Berte to jako náhlednutí do našich životů jak žijeme na konzervatořích. Vzniklo jako reakce na rozporuplné přijetí názorů od lidí...

„Musíme vstávat, sbalit, přijít na sraz, nosit skládat, vyrazit.
Ladit zvučit, chvíli v šatně, před šichtou si vorazit.
A pak zahrát, kalit, sbalit, odjet, na benzínkách rámusit.
Střih.
Na Míráku nad ránem naše trosky vynosit.“

Jedni na nás koukají jako na bohémské lidi a vzhlížejí k nám se statutem „božských“ muzikantů – ošlehané veterány nepřeberným množstvím koncertů a akcí – kteří svůj život začínají po nocích a končí nad ránem. Druzí v nás vidí povaleče a lidi, kteří si berou nehorázné peníze za pár hodin hraní a otáčí je v nejbližší putice aby uhasili žízeň. Občas nás počastují potleskem – občas rajčaty vrhanými na pódium. Obě skupiny mají pravdu a zároveň se liší.

Málokdo z nich doopravdy vidí, co to obnáší. Denně cvičit na nástroje přehršel hodin – lámat do sebe po nocích kvantum učení a vědomostí. Díky tomu ztrácíme kontakt pomalu s okolím. Časem zůstanou jenom přátelé z branže, velmi dobří přátele ze škol. Avšak staré známosti upadají, protože nás nechápou a zároveň obdivují, vidí v nás někoho, kdo dělá něco přitažlivého a zároveň pro ně nepochopitelného. Díky muzice poznáváme plno dalších lidí, se stejným zápelem pro věc, a tak získáváme stále větší propast, mezi starými kamarády, kterou vyplňujeme novými, stejně bláznivými.

Ano ,bereme peníze za koncert, za ty dvě,tři hodiny, které strávíme na pódiu, abychom lidem předali co v nás je a potěšili notami, které jsou vyluzovány prsty,jenž strávily tolik času přitisknuté k nástroji někde, v chladných učebnách či zkušebnách, při otevřených oknech nebo zavření v tichých místnostech. Potěšit mysl, navodit emoce, které umí vyloudit slzu, smích, i ze zamrzlých srdcí. Možná jsme děvky prodejné, pod heslem „kdo platí,tomu hrajeme“ , ale všechno něco stojí v dnešním světě, i umění, i to, potěšit lidi.

Jsme bohémové a po koncertech trávíme časy v kavárnách – vinárnách. I mezi cvičením. Vyměňujeme si zážitky, rozprávíme o muzice,sexu, drbech a starostech každého z nás. Sedíme, pijeme, kouříme a děláme si co chceme, pokud zrovna nejsme v zápřahu cvičení. Máme neustále hlavy v oblacích a jsme nepolapitelní, jak myšlenkama tak duchem.
Náš svět je jiný, je to místo pro dříče, musíme se ohánět, kdo zůstane pozadu tak nestíhá a upadá v zapomnění. Každý se předháníme, soupeříme mezi sebou a panuje trošku nevraživost, i když jsme všichni kamarádi a žijeme podobné životy. Jedno je však společné – dřeme a děláme to pro lidi, šli jsme do toho, abychom rozdávali to, co všechno jsme se naučili a umíme.

Tak nás suďte s tím, co o nás doopravdy víte. A berte nás takové jací jsme...děláme to pro Vás.