Ideální hrdina

Anotace: Každý by měl mít svého hrdinu...

V dnešní době existují po celém světě stovky televizních kanálů. Samozřejmě díky neuvěřitelnému rozmachu techniky vlastní každá druhá rodina satelit či kabelovku. Televizní společnosti se pyšní různorodostí nabídky programů, mezi které patří i detektivní seriály. A jak by tak ne? Vždyť lidé zbožňují odvážné hrdiny, kteří při svých nebezpečných misích nastavují krky, aby zachránili nějakou blonďatou „princeznu“ ze spárů holohlavých maniaků.

Ale jaký je opravdový ideální hrdina? Pojďme se vrátit do starých dob, kdy v 19. století psal Sir Arthur Conan Doyle dílo se svým ideálním hrdinou – Sherlockem Holmesem. Takový nenápadný pán v havraním plášti a s buřinkou na stranu. Knírek měl vždy pečlivě zastřižený a nohy mu zdobily naleštěné polobotky. Jeho ostražitost a šestý smysl mu pomohly vyřešit každý, více či méně zapeklitý případ.

Zapomněla jsem ovšem na další věc, bez které by se neobešel. Vždy mu stál po boku věrný přítel Watson. A to je právě problém dnešních rádoby superhrdinů. Chybí jim nejpodstatnější věc k žití – přátelství. Viděli jste například Columba sedět a popíjet kávu s partou známých? No, rozhodně ne! Tento starý pán v sepraném baloňáků se honí je za svými podezřelými a je tak vlezlý, že dotyčná osoba ho už nemůže ani vystát! Seriál s tímto hrdinou je ztrácí pointu, protože stejně víte od samého začátku, kdo je vrah.

Nezapomeňte na Columbova kolegu z druhého konce světa. Hercule Poirot, typický Brit, nemastný neslaný, nikdy se nezasměje, aby se náhodou ještě víc nezkroutil jeho pěstěný knírek. Dvě hodiny koukáte a sledujete jeho počiny, které ho stejně svedou z cesty, protože se zabývá nepodstatnými detaily.

Ideální hrdina není ten, který si myslí: „Ano, jsem nejlepší jako jedinec! Budu pátrat na vlastní pěst.“ Omyl! Každý potřebuje přítele a pomocníka, viď, Sherlocku?