Vyznání

Anotace: krize střadního věku

Vyznání starnoucího muže.

Co se to stalo? Jen jsi se otočil,podíval na svět a půl života je pryč.Půl života nebo možná méně,asi méně.Stárnoucí muž ,včera dítě zítra starý děd a co dnes,co jsi dnes?
Odpověď máš napsanou ve tváři,květ mládí dávno odkvetl jen zkornatělí a zjizvený kmen tu stojí bez hnutí,letmí dotek ptačích křídel a vítr co si hraje to je vše co tě ještě těší,proč?
Kde se to všechno ztratilo,tolik jsi toho chtěl a na to hlavní si zapomněl,zapomněl jsi na to, že žiješ.Stojíš tu a koukáš do dálky,tam jsi byl ,tam to znám a co to co ti je nejblíže,sebe znáš.Máš na to ještě dost času,tahle otázka se ti začíná hnusit,kolotoč života se točí čím dál rychleji,chci na zem na pevnou zem.Dovedu to ještě stát na pevné zemi a jen tak se procházet,přivonět ke kvítku,který možná již nikdy neucítíš.Všechno se někdy stalo poprvé,uvědomí se ten stárnoucí muž ,že jsou věci co se stanou naposledy,člověk o tom neví,je to dobře.Přijde však období ,kdy si to chtíc nechtíc uvědomíme.
Chci tě pohladit,jsi daleko,chci ti říci mám tě rád,nikdo mě neslyší,vzít tě za ruku,žádná tu není.Marně vzpomínám,kdy to bylo,jako před sto lety,tisíce lety,miliony lety,stalo se to vůbec?
Vím,že stalo,ale co když už nikdy,co když už nikdy tě nepolíbím,nevezmu za ruku,co když…
Kolikrát slunce probudilo svět,když jsi říkal,že se to stalo poprvé a co naposledy troufneš si říci tak tohle už nikdy nezažiji,tohle bylo naposledy.
Prožíváš pubertu starců,jak tohle období nazval jeden starý moudrý muž,co řekneš ty až budeš starý a možná moudrý muž,ale to už patří do jiného vyznání,Vyznání starého muže.


J.M.B.



yznání

Co se to stalo? Jen jsi se otočil,podíval na svět a půl života je pryč.Půl života nebo možná méně,asi méně.Stárnoucí muž ,včera dítě zítra starý děd a co dnes,co jsi dnes?
Odpověď máš napsanou ve tváři,květ mládí dávno odkvetl jen zkornatělí a zjizvený kmen tu stojí bez hnutí,letmí dotek ptačích křídel a vítr co si hraje to je vše co tě ještě těší,proč?
Kde se to všechno ztratilo,tolik jsi toho chtěl a na to hlavní si zapomněl,zapomněl jsi na to, že žiješ.Stojíš tu a koukáš do dálky,tam jsi byl ,tam to znám a co to co ti je nejblíže,sebe znáš.Máš na to ještě dost času,tahle otázka se ti začíná hnusit,kolotoč života se točí čím dál rychleji,chci na zem na pevnou zem.Dovedu to ještě stát na pevné zemi a jen tak se procházet,přivonět ke kvítku,který možná již nikdy neucítíš.Všechno se někdy stalo poprvé,uvědomí se ten stárnoucí muž ,že jsou věci co se stanou naposledy,člověk o tom neví,je to dobře.Přijde však období ,kdy si to chtíc nechtíc uvědomíme.
Chci tě pohladit,jsi daleko,chci ti říci mám tě rád,nikdo mě neslyší,vzít tě za ruku,žádná tu není.Marně vzpomínám,kdy to bylo,jako před sto lety,tisíce lety,miliony lety,stalo se to vůbec?
Vím,že stalo,ale co když už nikdy,co když už nikdy tě nepolíbím,nevezmu za ruku,co když…
Kolikrát slunce probudilo svět,když jsi říkal,že se to stalo poprvé a co naposledy troufneš si říci tak tohle už nikdy nezažiji,tohle bylo naposledy.
Prožíváš pubertu starců,jak tohle období nazval jeden starý moudrý muž,co řekneš ty až budeš starý a možná moudrý muž,ale to už patří do jiného vyznání,Vyznání starého muže.