jazykový koutek

Anotace: ..

Existují výrazy nebo slovní spojení, co mi nedávají spát. Tak namátkou vyberu skupinu často se vyskytujících postatných jmen, odvozených od téhož slovního základu: -mna. Jsou rodu ženského a skloňují se podle vzoru “žena”. Uvedu pár příkladů:

“..až uši bolí nademnou” – tento verš jsem četla zrovna dnes v jedné básni a myslím si, že by mohlo jít o nějakou nepříjemnou nemoc, postihující hlavně horní tělesné partie, podobně jako její přízemnější varianta, nazývaná “podemna”, která působí zejména  na prsty u nohou. I když tato mutace bude asi mnohem bolestivější, na což usuzuji z dříve čteného či zaslechnutého sousloví: “..zem se podemnou zachvěla”. Musí to být nepředstavitelně intenzivní bolest, když lidem kroutí prsty u nohou tak, až se chvěje i matička Země.

Podle jiných autorů (možná jde o různé krajové výrazy) by se mohlo jednat také o jistý odstín modré nebo látku, která modré zabarvení způsobuje, viz například “nebe modré nademnou”.

Dále je tu “semna”, často používaná spolu se slovesy pohybu: půjdeš semnou, projde semnou – což by mohlo naznačovat, že semna je místo, skrze které se můžeme dostat na jiné místo, tedy kupříkladu les, háj, park nebo zahrada. A tady asi opět záleží na rodišti básníka či romanopisce, protože existují i další varianty – předemna a zamna (podobně jak žufánky, šufánky, sběračky a naběračky). Těmito místy se často ozývají kroky, hlasy nebo jiné zvuky.

Ale také se objevují příklady, které nás mohou zmást a významově zavést jinam – já musím přiznat, že marně hledám význam spojení následujícího typu: ulehla semnou a za chvíli předemnou roztáhla své nádherně tvarované štíhlé nohy..

Opravdu nevím, kde nebo proč to udělala – a už vůbec netuším čím..