Žít život svůj, svých blízkých, nebo půl napůl ?

Anotace: Po rozhovoru se svým kamarádem, který je pyšný na to, že svůj život cele věnuje jen své rodině,mi hlavou víří myšlenka, jak by měl člověk správně prožít svůj život. Užít si ho sám, bez omezení,plně jej žít za své blízké a nebo jej rozdělit mezi ně a sebe?

.
No tak dumám a dumám, zda jsem jej žila správně a nikomu tím neublížila.

Říká se, měj rád sám sebe a jen tak budeš umět mít rád i lidi kolem sebe a své blízké.

Je tedy člověk sobecký, když jej chce trochu věnovat občas i sám sobě?
Svým zálibám, svým koníčkům, svým přátelům ?

Ale pokud se tedy člověk má mít rád, aby věděl, co to je a uměl tak mít rád i své blízké, musí se přeci také věnovat i sobě, ne?

Já svůj život žiji napůl za sebe a napůl za rodinu. Vše, co mé děti potřebovali od své matky dostali, pozornost, spoustu mého času, péči a lásku.
Totéž ode mě dostali i moji partneři.

A já jsem od nich na oplátku vyžadovala a vyžaduji, aby mi nechali prostor i pro sebe. Pro mé záliby a koníčky.
Bylo a je to špatně? Jsem snad sobecká?

Jsem toho názoru, že člověk má právo na to žít i svůj život a ne jej celý věnovat druhým a prakticky být jejich obětí.

Ano je to tvrdý výraz - obětí, ale já cítím, že bych to tak viděla.

Tak co vy na to? Jak prožíváte vy své životy a máte pocit, že je to tak správně?