Čekání na..?
Čekání na..?
Anotace: Také máte pocit, že celý život promrháváte čekáním?
Také máte pocit, že celý život promrháváte čekáním?
Vše začíná už od samého rána, kdy se ještě v polospánku loudáte do koupelny...jenže ouha- někdo byl rychlejší. Minuty se vlečou, v mezidobí se tedy rozhodnete dělat něco užitečného, třeba postavit vodu na čaj; vaší stařičké varné konvici to však možná bude trvat ještě déle než té osobě v koupelně. To znamená, že teď čekáte na dvě věci zároveň.
O pár desítek minut později dobíháte na zastávku hladoví a ne příliš upraveni, poněvadž jste se prostě nějak nedočkali. Autobus odjíždí...ale bez vás. Letmý pohled na jízdní řád vám prozrazuje, že na další si pěknou chvíli počkáte. Nepřipadá vám to všechno povědomé?
Čekání na někoho/něco je zkrátka součást našeho života.
Den ale teprve začal, na co se tedy čeká dál? Třeba na podezřele vypadající kus masa a pár nedovařených brambor ve frontě na oběd, na konec nekonečné pracovní doby, na to, až se vaše upovídaná kolegyně "vykecá" a vy budete moct konečně vypadnout bez toho, abyste někoho urazili. Ach jo, zase vám ujel autobus!
Znuděně postáváte na zastávce a napadá vás, že autobus vlastně není to jediné, na co čekáte. "Čekání" v jiném smyslu. Celá vaše existence je prostoupena očekáváním něčeho, co vás vyvede z bludného kruhu, nebo naopak srazí na kolena. Může to být cokoliv: manželství, rozvod, povýšení, vyhazov, úspěch, krach. Máte pocit, že už jste si všechno prožili, že už vás nic nečeká...přesto však určitě víte, že tu ještě jedna věc je. Ta, na kterou ve skutečnosti čekáme všichni, jenom si to nepřipouštíme (nebo nechceme připustit). Otřepané klišé všech pesimistů, že život je jen čekáním na smrt, je ale asi až příliš zjednodušené.
Položte si někdy otázku, na co v životě čekáte; proberte svoje nejtajnější plány a tužby, nechte se unášet fantazií až tam, kam vám to dovolí vaše vnitřní hranice. V případě neúspěchu to neberte nijak tragicky.
Čekejte na jaro!:)
Komentáře (15)
Komentujících (15)
Doporučit
Tisk
pravda skoro to samy jako moje basen ovsem ale originalnejsi nebot prvni...ale prisaham ze ja o tom nevedela..coz me zase hreje u srdce ze jsme si podobny...:-)je to dobra uvaha...to ja sem svoje uvahy moc nedavam..ale asi zacnu;)
13.10.2007 22:13:00 | Fried Green Tomatoes
Skvělé. Bohužel i já se poznávám ,-( Z toho promarněnýho času se mi dělá zle, furt se nějak utěšuju, že jednou bude líp - ale asi to je naivní představa.
p.s.: velice děkuji za komentář k mé povídce Svrbící dlaně! Ruby
19.08.2007 12:32:00 | Ruby
Rozhodně to člověka přinutí k zamyšlení. Fakt, že v životě neustále na něco čekáme, platí i pro mě, i když si to jako člověk od narození hyperaktivní moc neuvědomuju (když na něco čekám, musím se vždycky nějak zabavit). A lidi čekají... i na věci, na které je lepší čekat a nesnažit se jim v jakési křeči stůj co stůj chodit naproti.
Jako kritik se tu moc nevyřádím - s úvahou může člověk souhlasit, může o ní s autorem polemizovat, dohadovat, debatovat. Čistě hodnotit můžu jenom srozumitelnost formy sdělení - a ta je sympatická a líbí se mi :)
20.05.2007 01:29:00 | Perilan
Víš... po Tvé další návštěvě u mě (komentíky hodně prozrazují o člověku a sbližují) jsem zase dostala chuť Tě navštívit... vešla jsem sem... přečetla a chtěla utéct. Nevím proč, ale moc mi připomínáš mě :-)) ... chtěla jsem utéct k mému šuplíku v ložnici a hledat svoji úvahu, kterou mi ta Tvoje připomíná... jenže... teď jsem měla 4 měsíce pracovního pekla... a před tím šuplíkem úvah na mě volá o pomoc obrovská hromada prádla na žehlení... sakryš... musím být rozumná a řešit restíky postupně... takže jindy...
Taky jsi mi připomněla, že já už vlastně žádný čas na čekání nemám... vždycky ho mám něčím naplněný a už mě nerozhazuje, nepřipadá jako ztracený... relaxuji, věnuji se barvám okolo sebe, píšu básně na zastávce i v metru... vlastně jindy na to ani moc nemám čas... přemýšlím o lidech, o sobě, o tom, co dnes uvařím... jojo... stále mám co dělat. Díky za zážitek :-)
01.05.2007 09:47:00 | Levandule
děkuju všem za komenty...
Kdyby byl Kafka tak obyčejný člověk, který se raduje z maličkostí a těší se na jaro...nenapsal by tak fascinující povídky a romány...:)
22.04.2007 12:14:00 | paranoidandroid
:-) Nemyslim ze jde o cekani na autobus. Pravda je ze i tim se da promarnit dost casu. Doporucuji vzit si s sebou knihu - co treba Kafkovu povidku Pred branou zakona?
Kdyby se ten byval tesil na jaro....
Pekny.
22.04.2007 11:53:00 | deus ex machina
(:D)))čekání mám vyřešené, spolupracuji s "bobříkem trpělivosti" a daří se mi do mrtě využívat veškerý čas čekání, který by byl jinak promarněný...spíš se mi času nedostává ani na to čekání...ale musím uznat, že tvoje úvaha je výstižná, líbí se mi. (:-))Ma*
22.04.2007 07:55:00 | Mara*
...čekání... k šílenství mě dohání...čeká se všude a pořád...teď už mám aspoň náplň práce...skládám básně...a tak mi to čekání docela rychle utíká...leckdy ani nestíhám... :-)
A děkuji za návštěvu
22.04.2007 00:16:00 | Lota
Deně čekám asi půl hodiny na autobus(přestupuju). Kolik je to času za týden? - strašná představa, takže si to moc často nepředstavuji, ale tvoje povídka mě k tomu donutila. Pěkně napsané.
15.04.2007 18:04:00 | Kata
jj, pořád na něco čekáme, ale je a nás, jestli ten čas čekání využijeme k našemu prospěchu..
a taky občas žít přítomností..
moc hezky napsané..
a to s autobusama.. taky povětšinou dobíhám a často mi ujíždí před nosem
03.03.2007 22:26:00 | Kapika
něco jsem svým dílem určitě říct chtěla;) mívám ale chvilkový nálady a tak píšu co chi....tak to má ale být;)ne? jj čekání je všude kolem...
09.02.2007 22:14:00 | klarosa
