Duchovní revoluce

Anotace: kategorie by mohla být i: filozofické, popř. společenské. Téma je duchovní praxe a duchovní probuzení jako fenomén, jestli vůbec existuje a jak k němu lidé přistupují.

Duchovní revoluce

Myšlenka to zajisté není nová (viz šedesátá léta dvacátého století). S věkem Vodnáře už jistě všichni dlouho čekáme ledacos... :)
A teď trochu vážně. Přiznám se, že je asi pro čtenáře nemožné odlišit, co myslím vážně a co jako žert. Tak následující myslím vážně, i když uznávám, že to je asi dost fantaskní a že to někdo může chápat i jako žert. :-)

Předpokládejme, že platí dvě teze:

1) Existuje duševní cvičení (říkejme mu meditace), které postupně člověka mění a dělá z něj lepšího člověka. Tím lepšího myslím např. klidnějšího, vyrovnanějšího, soucitnějšího, odhodlanějšího s lepší náladou. (Jak se to prakticky projevuje v konkrétním životě si představit nedovedu, ale není to myslím podstatné.)

2) V koncovém důsledku takovéto cvičení vede přímo ke kvalitativní přeměně toho, jak člověk vnímá sebe i okolí. Říkejme mu pracovně nirvána. (Je podle mého tou buddhistickou nirvánou, ale z definice na tom nijak netrvám).

A teď chvíli vysvětlování. V jistém smyslu jde o náboženské představy, ale mým cílem je zcela je odmýtizovat. Žádné zjevení a dogmata, pověry ale reálný jev (subjektivně!) dostupný lidem. Asi klíčová myšlenka: toto "náboženství" v tomto ohledu není o přijetí víry, o přijetí rituálů (do jisté míry), nějakého autoritou vytvořeného morálního kodexu. Je to spíše o tom (řeknu to hodně materialisticky) rozvíjet schopnost, kterou všichni lidé více či méně mají. Podobně jako se naučí mluvit, kreslit, plavat nebo cokoliv jiného.

(ano, to je argument analogií, který není logickým argumentem: lidé se naučí mluvit, protože k tomu mají vybavený mozek (a pokud na ně někdo bude mluvit), stejně tak se mohou naučit meditovat, protože k tomu mají vybavený mozek (pokud je někdo nastartuje). Z pohledu křesťanské tradice by se nejspíš řeklo, že můžou přijít k Bohu, protože mají duši. Nejsem ale teolog a nechci to lámat přes koleno. Všechno, co je řečeno metaforicky může být zavádějící.)

... většina náboženství dle mého soudu je totiž obklopena tím, že ten nahoře (učitel, guru) ví víc než ví žák a z toho jaksi plyne autorita a poslušnost. Ta může skončit až velice špatně (to, co by se označilo fanatismus v negativním slova smyslu). O tom mluvit nechci.
Jinými slovy jde o to, rozvíjet schopnost duševního cvičení. Význam je asi jasný: má to přivést pozitivní věci do života (nejdříve asi jedince potom i okolí). To je další podstatná věc. Patrně by cvičení nemělo být snadné, ale zároveň by mělo být reálně dosažitelné v reálném čase. Nemělo by jít o složitost typu: pochopit kvantovou mechaniku nebo vylézt na Mont Everest. Ale jako reálnou cestu řekněme v řádu 10 let.
Šlo by teď hovořit o superlativech, které by to společnosti přineslo, kdyby se duchovnímu cvičení věnovalo velké množství lidí, to velice vzdálené. Pokud vím, tak ve stavu nirvány neznám nikoho. Tvrdí to o sobě např. Dalajláma? Možná. Nejspíš to o sobě tvrdí někteří duchovní mistrové. Moje předbězná představa je, že těch lidí příliš není (řekněme hodně pod jedno procento populace).
Mnohem víc je přirozeně lidí, kteří se snaží praktikovat tu či onu formu duševního cvičení (např. meditace), ale je docela možné, že některé činosti můžou mít meditativní charakter též a lidé tudíž vlastně cvičí, aniž by o tom věděli. To opět souvisí s tím, co jsem psal na začátku - je to schopnost která je lidem vlastní, ale není automatická. Musí být rozvíjena.
Takže, je pravděpodobně mnohem více lidí, kteří praktikují meditaci než těch co prošli nirvánou. Netroufám si říct kolik... A pak je velké množství těch, kteří jsou více či méně ovlivněni buď klasickým náboženstvím (křesťanství, hinduismus, ...), esoterikou nebo horoskopy. Těch troufám si říct jsou desítky procent. I když jejich počet není až zas tak podstatný.

Co samozřejmě vyvstává jsou pochyby a na ty se zkusím zaměřit.

První je: když je to tak skvělé, proč to lidí s nirvánou není nad padesát procent populace?

Nejzásadnější námitka je: protože to je celé výmysl. Není žádná nirvána atp. Meditace vede bůhví k čemu. Nebo možná Bůh ví k čemu.
Tato námitka je vyvratitelná patrně jen empirickou existencí lidí, kteří tvrdí, že nirvánou prošli. (znáte někoho?). Případně těch, kteří jsou na duchovní cestě a už je to na nich poznat. (opět: znáte někoho a jak se to u něj projevuje?).

Druhá námitka připouští, že to celé sice funguje, přesto zůstává otázka proč je těch "duchovně probuzených" tak málo.
Jednoduchá odpověď by mohla být: že to není až zas tak jednoduché. Jinými slovy není to štěstí a pozitivní vlastnosti "zadarmo" nebo jen "za čas". Pak tedy pragmaticky vzato je pochopitelné, že se lidé radši věnují vydělávání peněz, sledování filmů, nebo spánku. Zcela jednoduchý argument je taky ten, že prostě nevědí, že by měli.  Asi jako někdo, kdo neumí bruslit, protože neviděl led. A konečně může být i argument, že sice slyšel, ale nevěří. To do jisté míry souvisí s bodem jedna. V tomto ohledu je víra nutná. Představa, že někam dojdeme.
Taková specifická (asi poměrně malá) skupina by pak mohla začít hledat, ale mohla být zklamána pomalými výsledky, či viditelně "nulovým efektem".

O co tu jde prakticky je lidský život a život společnosti jako celku. Teoreticky jde potom o to, jestli se podaří popsat jak to celé funguje v mozku. To je vědecká otázka, na kterou pravděpodobně lidstvo dříve či později přijde, jen nevím kdy. V tomto ohledu spadá do velké skupiny otázek: jak vlastně mozek funguje. Každopádně, teoretické poznání prakticky nic neřeší. (Opět analogie, vědět, že bruslit jde proto, že led taje pod ostrou hranou brusle a tím snižuje tření a umožňuje pohyb... je nám k ničemu, když bruslit neumíte. Ale může to sloužit jako argument proto, že to vůbec jde...)

No a pokud jde o mě. Já nejsem duševně cvičící, i když nemůžu říct, že bych nebyl vůbec nijak poznamenaný - potom bych to asi ani nemohl napsat. To, co jsem tu ukázal, byla spíše jen gymnastika se slovy. Zaujetí vlastním nápadem. Ten se mi v současnosti zdá logicky správný. Časem mi třeba bude připadat pošetilý, těžko říct...
Poměrně velkou inspiraci mi poskytl pořad na ZOOMu věda versus Bůh(3). Samotný pořad by evokoval i mnoho jiných úvah... V jistém smyslu je mi inspirací i nábožensko - ezoterické prostředí Literu.