Zápisky divadelní dekonstrukce

Anotace: Dobrý den myslenko...

Probuzení v pokoji starých her mysli zašlých linym pojivem noci usilovneho přemýšlení a dne chatraveho modulárního jídla. Maso v mem žaludku a maso v mem mysli. Na srdci se kroutí mrucive kroupy, stesk zašle nenávisti, nostalgie po krute erotice, smyslnost podmanive představy, všechny ty ohebne a lacne stavy, kdy strikaji tělesné stavy a vibrující sekrety, nad oponou moře, nad tísni sniveho planu jak dostat elementární katarze.

Ples zítřka v mojí mysli, zavratna apatie k novému dnu, potlacovana touha a láska, zastizena jen nátlakem na náklonnost ke svoji osobě, protivne od prvního do posledního protikladu, kladný zlom nastává po procházce do koupelny, kartáček chutna jak parfém milenky, jak vykricene zverstvo verše septajiciho mlsajici zed lži, ktera tu probublava pod povrchem, ve vnitřním pokoji zastydleho muže, s narusenymi a nezralymi etickými principy, ve dvojmem zrcadle se potápím, potacive znovu usínám na viccich a není tu žádný dialog, který mne vyléčil z lyrismu a dočasného vědomí mentální satisfakce.

Důvod těchto odrazu života je však satisfakce citova, ve vedru za ztracene luno rozkose, za to že život který Zijes ti uniká v predtuse a život myšlenek pohybujících se plavmo ve Tvé hlavě je zkusmo natren náročnou potřebou reflektovat se ve vnitřní práci, ale kontrolovat zevní výsledek, byť motivován to ti jde jen ztezi a to už Tvé tělo ve slunci v mahace lezi jak odemkle v puli na zámek a kafe ti v mozku kofeinem smaží životní flow, jak jdeš po ulici a hlavou ti vibrují bassove frekvence, beatu intervence, cévní whooshu mutace, reefsy elektronických segmentům zaplavuje pasova lyrika,  otisky hlasove fragmentace napojene na radove asociace odstrelujici z aspektu reality. Improvizace za zřetel na status jak prequel moji identity, dendridy jedou na první obrátky, optimisticky sen o tom co bude potom, děvče na přechodu ti přejde přes hruď jako voda na oheň a oheň svobody je tu tam, tupi jej rym svazene řeči, cizokrajne těleso inspirace, spodní proudy aspirace a cilove podmínky uniknout do ji no dimenzionalni narace na hrotu ulice, jež se vali na prid vědomí jako přístav se všemi segmenty a artefakty verbální lidské inteligence, cela ulice je prostor a všechny výkladní skrine mohou nahrát na verš.

Lyrika je v tomhle modulární jídlo moji mysli, odstepky a ponory do povědomí, odjisteni toho co vzkvétá nebo hybridne zaniká pod povrchem, vtip je v tom to reflektovat ve valivem semu procesi morfemu a fonemu reality v mysli a tam venku,  ulice je ve prospěchu elitare staticka, numericka síta, nove vnímání ve starém hypocampu, camping na další sipy, hroty srocene v ročence všech napsaných rýmu v teamu trámů vidoucnosti.

Tak jak je lyrika modulární jídlo pro vnitřní život mysli tak lomený rym preryvany je definice částic subliminarne vtavenych do materiálu pro flow,  jež muže byt čímkoliv,  jakýkoliv variabilním odkazem na obsah, primym obsahem sahajicim k masce toho co realita předznamenává, když ji jedinec, individuální nositel lidského činitele k relativisticke silokrivce vědomí vstřebává, ohýbá světlem myšlenky a projektuje ji ve stavbu, ideální klenbu mysli, letorosty a rovnobezky sfér, jako spirální parcely velkého porcelarniho maelstromu vetviciho kořeny stromů života a sfér jazyka, muže z jazyka.

Astronomickou roli v tom hraje imaginace diváka a svědků,  zároveň provázána imaginace tektonicka a hyperkubicka, znaky její subatomarni delikty módu voida, jež ve vztahu neuroatomarni a neuropoliticke dynamiky světa dosud nebyly uspokojive prozkoumany. Základní stavební kameny vnímání výrobního prvku světa jsou tedy v nás, osvetujici moderního člověka k posmoderni levitace o vesmíru. A zde přichází na řadu dekonstrukce, celestialni dekonstrukce prizmatickeho démona monastericke moci nad lidstvem a jeho náhledy a příchody na Vesmír a život kvant a koncových bodů koncepce v něm ve sněmu mem umírající, kolotoč noosfer.

Za raketového budika ve slovníku vědce rakove fyziky. Umírající introjekce za vesmír, před vesmirnym divadlem, mozek si hraje na krabí salát jak Tristan Tzara. V tom je paměť zlomene sebe ironie zpatvorena za svobodu ztoporene vůně pracovní morálky slovackeho ansamblu. Nález svornosti nelez do hry kde idea nehraje jazz kde jah snima hříchy a zpiva o životě bez skropuli. Co mám jediného na kebuli, hřebíčky bílých pásem a setkání dvou bitev v tekoucí tesave savosti hrebu úzkosti budoucnosti. Vyjádřit pocit hladu v neuspokojive skorapce hávu bruslici cílem lodí o matematicky soubrit přímky Te lovici. Dost už intelektuální pazravosti.

Schazis dolů do světa a prichazis do podkroví celého divadelního procesu, sto návodu jak komponovat hru ve stojatou vodu za umelcovu svobodu, co svod to plížení na hrudi co pohled to lesk co zlato závidí a co lidé nevidí je pod povrchem a má poezie to odkryva vroucne hrotem tebe jak pohledu zdvojene dno zplozenců nebe. A pod pekla bestiari má baterka klekla kde hladily se hladiny, dost už te trtiny. Začni mluvit zhusta ty tlusta busto ega pusta, zmekci absenci polohocitu básne povahou heliocentricke slunečnice mladi milenky, jak odchazi sneda herečka z vrátnice, představuješ se na ni podkolenky velice a snive rasy jak vchází do království plodu ženství živého.

Další bod soumraku za bílého dne te pod názvem k postupum co zvou te flow rozedme, naši mysl k jednomu okamžiku se staci, ještě šátkem mávnout a budou tací, co uvěři poctive psát zápisky divadelní dekonstrukce, flow je budoucnosti zkušenosti konstrukce, avšak má byti prospesna na úrovni kalektivni, ať invektivy introjekce za sluncem leti v ni, slunecnice kaleidoskopicke introjekce a sekce ventriloquistni informace za vesmír. To je mir to je láska. Před koncem šichty vypsat výkaz, výsad výkaz jen to zapraska. Ať už si o rym Tvá mysl dva dalšího praska, ať míza zalaska. Ať o verše šeptá ti poloha beatu v pase a další souzvukse životem se sape v plenér necky potopni. Země plna bavlniku ztroskotání a ostrov tkalcovnice place. Třpyt života.