Strach

MiMiKa Úvahy » Ze života

 

Z čeho mám strach? Ze stavu jež nebudu mít inspiraci, můzy kolem mé hlavy kdy vše vyprchá a já do tvůrčího stavu nebudu moct co prinést? Díky tomu se mé já tvaruje formuje a posouvá bez inspirace není o čem psát, není očem vykládat, malovat, zpívat ani hrát a umění je můj život vlastně život je umění my jsme to nejúžasnější co vytvoříme! My osobnosti bychom měli sedět v muzeu...

 

Je dar pracovat sama na sobě rozvíjet své myšlení vědomí i nevědomí máme nekonečné možnosti bytí, jak žít, jak se formovat. Jeden jde materiálním konzumním světem další si výjde na trip skrze vesmír a oba axtrémy jsou fajn, v tu chvíli, ale v hlubším kontextu... 

 

Já tvořím skrze své emoce zážitky vše co se mi vědomě připlete do cesty (jelikož tvořím svou budoucnost) a pak s tím dál pracuju hraju. Nakonec z toho vyleze báseň, volná grafika či metafyzika...

 

Nejlepší inspirační zdoje co mohu doporučit? Mnoho vztahy! Člověk se proplítá úžasným i naprosto odporným. Vše člověka definuje a pokud mě teď soudíte a děláte si o mě obrázek tak to musím vyznívat děsivě! Ale nechám vás v tom, nebudu nic vyvracet, vše je subjektivní i mé psaní je jaksik vyhrocené, atˇje čtivé, ikdyž pravda můj život je nádherný a jsem vděčná...

 

Další kouzelná věc sauna, meditace a vůbec navozování stavů jež vnímáme i jiné dimenze i bez tvrdších drog. Dále tvořím do bezvědomí a to doslovního právě teď prožívám naprostou vyčerpanost mého fyzického těla, přepracovanost málo spánku stále si něco dokazovat stále prožívat plné žití. Ať mi mezi prsty neproleze život. Z toho mám strach, že nevyužiji den který mi byl dán! každý den žiju jako by byl poslední z fyzického hlediska tedy! Jelikož věřím, že smrt není konec, ale nový začátek třeba v jiném vesmíru. Proto cítím, že má duše je stará už si mnohé zažila, mnohé ví, ikdyž na můj věk nebežná. Běžím dál a dál stále neutuchajícím plamenem, až mě to dnes dostalo...

 

Ráno budík, po noci plného šití a tvorby energie pro mé nádherné bytosti okolo mě, byl děsivý. Odhodlaná vztát do školy ikdyž má rozklepanost oči jež tak tak viděly vypovídaly jinak. 

 

Všichni užívali klidu dni otevřených dveří, ale já, opět sama od sebe, dřela a tiskla měký kryt v dílně naprosot do úmoru. Skoro nevidíc, odcházela vyhladovělá, vyklepaná po pár týdnech bdělých nocích... A to pozor předemnou ještě celý den! Dvě hodiny jógy a k tomu 2hodinová lekce Akro jógy, vše fyzicky i duševně náročné, ale dnes objevila zdroj energie jako bych se zapojila neviditelným drátem do zásuvky. Pokud znáte lektorky ty musí být plné energie dávat, rozdávat přetrhnout se pro klienty... Ale mé pocity a stav před dnešnímy jógy byl doslova brutální. Při cestě na jógu má ruka tiskla telefón s maminkou na dálku mluvila, brečela vyčerpáním, to nezvládnu....

 

Ale řeknu vám tento stav mi utvrdil a upevnim víru ve vesmír! Nedokážu popsati to nádherné tu úchvatnou energii jež jsem cvičením, meditacemi dokázali! Bylo to vesmírné! Jakoby skrze mě proudila univerzální energie a všechny pohltila i mě nabila! Dokonce to byla jedna z nejmagičtějšíích jóg co jsem vytvořil a to už jsou silná slova! Škoda jen že vám to nemohu nějak předat, darovat tu energii na dáli. To člověk musí zažít! 

 

Nakonec jsem skončila doma ikdyž od přátel se mi nechtělo! Ráda bych užila noci plné opia, duševního rozletu, ale dovolila jsme si odpočinku. 

 

Tak tady teď opět bdím a píši své shrnutí dnešního dne jež mě opět posunulo o 24hodin dál...

 

Budoucí idea? Spát aspoň do 13h! Tak mi to přejte!