Vápno sebezpytu

V ledovém větru mě míjí desítky aut, jistě míří spěšně domů. Podobně jako tažní ptáci …

Návrat domů.

Má pro mě (domnívám se, že pro mnoho lidí) sladkou příchuť, navozuje libé pocity, poutá k podstatě, ke kořenům , k místu, odkud jsme mnozí vzešli, kde poprvé uzřeli světlo světa.

Tento návrat o tomto čase je podoben tomu biblickému, kdy však návrat činili z důvodu sčítání lidu.

Ano, je tady doba, kdy končí reje, tažné výpravy prodavačů půjček, lichvářů.

Ke svému cíli míří pracovní doba pekařů, listonošů, dělníků v poštovních depech.

Prořídly řady lékařů, strojvůdců, energetiků,

dívek co poskytují za úplatu erotiku,

mimo službu je i řada obecních pochůzkářů.

Všichni co mohou a chtějí být in, odění do svetrů se soby dopřejí sobě vaječný likér, anebo punč.

Proč by ne?

Mamon nákupů snad již skomírá, i prodavači v megamarketech dostanou dva dny volna.

Tak doufejme, že partnerka bude alespoň o tomto čase k tělesné něze svolná…

Hysterické záchvaty pořádkumilovných dam jsou již naštěstí minulostí.

Vezměme, prosím, však ještě před splynutími tělesnými, vápno, doslova barel vápna sebezpytu, zamysleme se nad sebou samými.

Konejme dobro nejen v nadcházejících dvou dnech, anobrž po celý svůj zbytek života.

Váš

Martin Kristián