Vánoce jsou pod psa

Anotace: Já mám, ale Vánoce vážně ráda... Ale asi to tak nebude vypadat.

VÁNOCE JSOU POD PSA

Všude panuje trhle vánoční nálada. Cítím vůni jehličí a smažených řízků. Ale sama si skoro vůbec neuvědomuji, že dneska je středa 24. Prosince. Vánoční středa! Vánoční náladu, a tím myslím opravdovou vánoční náladu, pocítím až zasednu ustrojená k večeři. Silonky, sukni a tričko - jak typické. Proč ty sukně?! Snad aby se Ježíšek mohl podívat na krásné, štíhlé a dlouhé nohy. Ježíšek se ale má! Tisíce žen a dívek si oblékají sukně jen kvůli němu. Leckterý muž by mu mohl závidět. Vždyť jen kvůli němu je tenhle poprask. Betlémky, andělíčci, svícny, mše. Jen kvůli Ježíškovi! Každé malé dítě si myslí, že dárky nosí právě on. Mnoho mužů by si mohli přát, aby ho milovaly všechny děti ze střední Evropy. Jeho bratrem či bratrancem je Santa Claus. Teda aspoň já jsem si to vždy myslela. Když jsem věřila v Ježíška, mělo to i výhodu: nemusela jsem kupovat dárky. Kupovat dárky mě sice baví, ale někdy nejsou finance… Zase jsem však nemohla s Ježíškem prodiskutovat barvu krásného, leč drahého svetříku. Aspoň už mi nevrtá hlavou, jak se k nám dostane. Bydlíme v paneláku a ten, jak je známo, žádné komíny nemá. Přes tohle všechno mám vánoční blázinec ráda.
Vánoční zvyky jsou podle mě zbytečné. Chcete vidět zlaté prasátko? Tak celý den nejezte! Je to první krok k rozšíření nemoci anorexie. Anorektičky proto „prasátkový“ zvyk zbožňují a dodržují ho pravidelně. A nejen o Vánocích. Pro milovníky cukroví, však tento zvyk ze srdce nesnášejí.
Typickým vánočním jídlem se stal kapr. Kvůli této nevinné rybce netráví doktoři Vánoce u svých blízkých, ale v ordinaci, kde vyndavají svým pacientům kostičky z krku.
Televizní programy také nic moc. Tyhle pohádky vidím každoročně. Ne, že by se mi nelíbily… Ale přiznejte: není divné, když čtrnáctiletá holka sedí u televize, áchá a óchá, když spanilou princeznu sežere zlý drak? Kdyby ty pohádky v televizi aspoň nějakým způsobem měnili, ale to ne! Za trnkovým keřem, Na pytlácké stezce anebo Pod jezevčí skálou dávají každý rok. Nevidím na těch filmech nic vánočního, krom toho, že se na to dívají děti.
Neumím zpívat, takže na koledy také moc nejsem. Když začnu zpívat, má rodina strach, že nám spadne stromeček. Letos jsem to vyřešila. Sestra Lenka hraje na flétnu. Naši určitě budou chtít slyšet hrát koledy od „nadané“ Lenky. Já budou recitovat. Ještě že mám toho Nerudu. Romance štědrovečerní se na Vánoce přesně hodí.
Celé vánoční prázdniny neuvidím svoje kamarády, protože jsou u babiček. Budu sedět doma a koukat na televizi. Zábava jako hrom. O školu se s nimi vídám pořád a o Vánocích je uvidím tak akorát na fotkách. Neuvidím, ale ani profesory a to taky není vůbec k zahození.
Jsou to však svátky radosti a milování, takže se jako každý rok budu usmívat a budu překvapená z krásných dárků, které mi dali s láskou moji rodičové. A s hřejivým pocitem budu sledovat, jak mí bližní s jiskřícími očky rozbalují dárky ode mě.