Síla předků a transformace zadků

Anotace: V rodové linii si často něco neseme. Předáváme z generace na generaci, často nevědomky a často to nejsou věci k jásání. Můžeme to ale změnit. Můžeme udělat tlustou čáru, aby naše děti už nemusely... dosaďte si to vaše...

Moje matka a můj otec. Matka a otec mé matky a mého otce. Matky a otcové matek a otců... Když spočítám své předky v (POUZE) pěti generacích, vychází mi číslo 62! Šest desítek a dvě jednotky, 32 žen a 32 mužů, díky kterým jsem tady já. To je pouze pět generací zpět, samozřejmě moje kořeny sahají mnohem dál, mnohem hlouběji. Tam někde v historii jsme spolu ty a já příbuzní ;).

Jak žila moje prababička, vím částečně z vyprávění. Co prožívala, vůbec netuším. Netuším ani co cítila, cítí a vnitřně prožívá moje maminka, natožpak někdo vzdálenější. O pocitech a niterních zážitcích se zkrátka nemluvilo. Pod pokličkou se nechávali i bolavé události. Jednu takovou máme zakořeněnou i v našem rodě. A protože jsem součástí, nevyhnula se ani mně.

Dlouhou dobu jsem nemohla pochopit, proč se mi to stalo. Snažím se za vším něco hledat, poučit se. Trvalo to skoro rok, ale najednou to přišlo. Najednou bylo věděno, co mi ten zážitek měl přinést. A ano, týká se to celé mé rodové linie.

Dnes jsem poslouchala Duši K. Hostem byl muž, který se vyléčil sám z rakoviny. Popisoval průběh své nemoci i samoléčení. Krásné poslouchání o moudrosti našeho těla a nepěkné poslouchání o našem systému "léčení". To už ale bohužel dávno víme, že ty naše systémy jaksi nefungují...

Co mě zaujalo, byla zmínka právě o předcích. Jak celá ta nekonečná řada stojí za námi. Jarda Dušek vyprávěl, jak na nás volají: "My se na tebe nezlobíme za tvé chyby, sami jsme jich nadělali spoustu! Ale máme obrovskou radost, když se ti něco povede."

Jo, to je velká podpora od našich živých i mrtvých předků, kterou si často vůbec neuvědomujeme. My to nevidíme, neslyšíme, ale ta láska tam prostě je.

Ale zpět... o předcích začal mluvit vyléčený pán. Pracoval během léčení i s tímto. Během těch těžkých chvil, kdy se uzdravoval, procházel vnitřní transformací. A ta proběhla napříč všemi generacemi zpět. Došlo k pochopení.

Došlo k pochopení i u mě. Najednou jsem to cítila. To je ono. To je to, proč se mi to stalo. To já jsem to měla přetnout a vyřešit za všechny naše ženy zpátky do minulosti. A já cítím, že se to povedlo. Já si jsem jistá, že moje dcera už to řešit nebude muset. Ani její dcery. Můžu se samozřejmě mýlit. Ale nemýlím se :).

Jsou zkrátka věci mezi nebem a zemí. Čím jsem starší, tím víc těmto neviditelným věcem a energiím věřím. Díky intuici. Díky zkušenostem.

Oblíbila jsem si rituály. I po této mé nepříjemné zkušenosti jsem přistoupila k očistnému rituálu. Navedla mě na to moje masérka, která o problémech v našem rodě začala samovolně mluvit. To ona mě upozornila, že by bylo dobré s tím něco udělat...

A tak jsem ve chvíli, kdy to "na mě přišlo" zapálila svíčku, vzala spoustu papírů a začala psát. Psala jsem dopisy všem mým předkům, vypisovala jsem se ze svých pocitů, plakala jsem a čistila. Když mi ruka dopsala (protože ona psala úplně sama), poděkovala jsem, odpustila. Všem přede mnou. Sobě. Papíry šly do ohně a s nimi i všechny negativní myšlenky, pocity, bolesti.

Je to blbost? Pro někoho možná ano. Pro mě důležitá chvíle, kdy jsem vyléčila jednu velkou bolístku, která provázela moji rodovou linii. Co bylo důvodem, už nezkoumám. Nechci se v tom patlat. Přeji si, aby stejnou hrůzu nemusel prožívat už nikdo v té rodové linii za mnou. Byla jsem "použita" a zpětně jsem za to vděčná.

Každý problém má své řešení. Tuto větu si pamatuji z filmu Philadelphia. Často si ji říkám. Nikdy mě ale nenapadlo, že i tenhle problém má své řešení. Pokud vás něco trápí (a může to být opravdu cokoliv!) a vymlouváte se na to, že si to "nesete", tak vězte, že už si to nést nemusíte. Můžete to odhodit. Můžete to vyčistit. Vaši předkové i zadkové vám za to poděkují ;-).