Ukrajina II.

Anotace: Jak to vidím a jak to nejspíš a doufám není

Ukrajina II.
Současná situace mi připomíná stav po protržení hráze, kdy odpovědní pracovníci nechávají ohrožené obyvatele na toku plnit pytle pískem místo evakuace.
Jako laik si kladu otázku, zda je možné vyhrát válku s Goliášem.
Současná migrační vlna již 1/10 obyvatel, které je to díky pohlaví či věku umožněno dává čitelnou odpověď.
Probíhá naprostá devastace zřejmě velké části Ukrajiny.
Jistě je obdivuhodné odhodlání a hrdinství Ukrajinských mužů, při obraně vlasti.
Je stejně důležité si uvědomit, že toto hrdinství je tvořeno a podporováno z části i brannou povinností.
V této době se prostě rozkazy plnit musí a to za každou cenu.
Hrdinská a obranná válka má šanci na úspěch, jen při pomoci vojsk paktu NATO.
Současná pomoc poskytováním vojenské techniky a informační technologií, jen prodlužuje utrpení, zvyšuje počty padlých a raněných a navyšuje ekonomické ztráty a devastaci země.
Pro přijatelný výsledek konfliktu a jednání je potřeba znát a přiznat si všechny tyto reálie.
Poskytovanou materiální, ekonomickou i morální pomoc považuji za dobrou, nutnou i potřebnou.
U zbraní jsem velmi v rozpacích, hlavně protože si uvědomuji nebo spíš myslím, že tyto v konečném důsledku předpokládaný smír a dohodu jen oddalují.
Velmi rád bych se ve svých prognózách mýlil.
Je děsivé si uvědomit, co si může beztrestně dovolit Ruská velmoc.
Evropa uvalující embargo a přitom si uvědomující 50 % energetickou závislost na plynu, ropě, uranu, rudě má velmi těžkou vyjednávací pozici.
Náhrada těchto desetiletí budovaných a ojedinělých zdrojů surovin a přepravních cest i terminálů se z pohledu vědy a techniky jeví v krátkém horizontu jako zcela nereálná.
Uzavření veškerých těchto zdrojů, by vedlo k obrovské devastaci ekonomiky celé Evropy.
Nakonec tyto "drobná" rozkolísání cen vidíme u pohonných hmot, plynu i cen uranu.
Je mi však jasné, že by neměly být nadřazené ekonomické zájmy.
Jenomže ve skutečnosti jsou tyto obvykle rozhodujícím prvkem, o kterém se jen nerado mluví.
Současně si kladu otázku jak by bývalá dopadla okupace Ruskými vojsky v roce 1968, při obraně, tenkrát relativně dobře početné a vyzbrojené naší armádě.
Odpověď lze hledat v souvislostí s okupací Hitlerem.
Zřejmě nikdo z tehdejších generálů neměl takové odhodlání, přesvědčení a hrdinství, jako v sobě našel prezident Ukrajiny Zelenský.
Je i možná a i pravděpodobnější varianta uvědomění si tehdejšího rozložení sil a pocitu marného boje s tehdejším Goliášem.
Kdyby však běžní vojáci sdíleli mé přesvědčení, bylo by spousta bojů předem prohraných.
Vždyť II. Světovou válku vyhrálo Rusko se spojenci, tedy Británií a Amerikou ovšem v Ruském pojetí za cenu obrovských ztrát lidských životů.
O poválečném uspořádání se "o nás bez nás" dohodly velmoce.
Německé obnově průmyslu pak pomohl Marshallův plán.
Tak držím palce Ukrajině a velmi lituji zbytečně trpící lid.
Nakonec i my již neseme část břímě nejen této války.
Neberte tedy mojí úvahu za Proruskou, ale za lidskou, kdy soucítím s trpící zemí a jeho obyvateli.
Počty padlých většinu vojevůdců jen málo zajímá.
Mír nastává dohodu tedy jednáním, kapitulací, porážkou a nebo taky výhrou.
Pozor taky na vojenské myšlení, které je obvykle v příkrém rozporu s morálkou i když o ní mluví.
Pozor i na informační zdroje, které vedou mnohé k zjednodušenému vidění světa i zkratkovitému chování.