Příběh dezoláta.

Anotace: Je tohle ze života?

Potkal jsem známého, kterého jsem delší čas neviděl. Ptal jsem se, jak se má, jak se mu daří. Smutně se usmál a říká: ...představ si, měl jsem doma dezoláta.... Jak to myslíš, ptám se udiveně, protože vím,že tenhle člověk má hodně načteno a patří mezi lidi, kteří dávají hodně úsilí tomu, vyznat se v dnešním složitém světě. Rozhodně žádný dezolát.

Přijel ke mně prastrýc z druhého kolena, povídá. Člověk ho rád vidí. Ale sotva usedl, začal láteřit. Takový bordel jako je ve státě teď, to tu nikdy nebylo. Už aby to tady zabral rus!On ten Putin tady už udělá pořádek! Chtěl jsem radši převést hovor jinam, tak se ptám, co dělá zdravíčko. Jo dobrý,...trochu jsem měl problémy s kolenem, ale od té doby co mi vyměnili kloub, tak jsem úplnej srnec. A co ta tvoje chalupa, vyzvídám. No, chtěl jsem vyměnit střechu, ale mladý mi to rozmluvili. Udělají se jen menší úpravy a bude to zase dobrý. A za ty prachy co jsem ušetřil, mám nový auto. 450 tisíc stálo, ale to je poježděníčko, pak se podíváš. Taky mám novej kotel podle těch novejch norem. Dostal jsem nějakou dotaci a teď budu topit pohodlně jako elektrikou nebo plynem. Taky to stálo skoro 300tisíc.
A jak se Ti daří v důchodu, strejdo? Ale to víš že dobrý. Klídek, zahrádka a dvakrát v týdnu s chlapama na pivko. Co Ti budu povídat. Jenom s tou svojí se pořád zlobím. Ona se pořád cpe do práce. A přitom by nemusela. Já mám pěknej důchod, ona má pěknej důchod, ale ona si nechce nechat říct.

Tak tam stojím,koukám na kamaráda a nevím co mám na to říct. On na mne mrkl a povídá, no jen to řekni! Dezolát jak vyšitej. Žije si jako prase v žitě a stejně je mu to málo. Jednou větou mluví o tom, co všechno má díky systému ve kterém žije, a zároveň touží po Adolfu Putinovi. To mi hlava nebere.
Když jsem se rozloučil a odcházel, přemýšlel jsem o tom, co se stalo v hlavách těhle lidí, kteří před třiceti lety stáli na náměstích a zvonili klíčema. Co se stalo, že zapoměli na to zlo, které vyvolalo obě světové války. Co se stalo, že zapoměli na to, co jsme prožívali v období socialismu s lidskou tváří, ale pod dohledem velkého bratra z východu.
Zlo zůstává zlem a je jedno jak si říká. Problémem zůstává jak ho rozeznat,(pokud vůbec chci ho rozeznat). Ono se dokáže převlékat do mnoha podob. Z historie vyplývá jeden společný znak každého zla, které se po světě rozlilo. Začíná to vždy stejně. „Když mne podpoříš, já se o tebe postarám. Já přeci dobře vím, co potřebuješ a jak se to dělá. Já přeci vím, že Ty si to zasloužíš! Jen to vyměníš za kousek svojí svobody!“
Zlo přichází skrz lidi,kteří jsou opravdu hodně chytří a velmi málo morální. Snaží se vnucovat lidem nové hodnoty, nová pravidla, novou etiku. A když je podpoří lidé, kteří to udělají ze zištných důvodů, neštěstí je na světě. Fašistické německo nám budiž odstrašujícím příkladem.
Zapomeňme na to, že zlouni mají nějakou ideu pro svou zemi, nějakou vizi pro svůj lid nebo dokonce pro lidstvo. Jediné co je pohání je nezvladatelné ego. Touha po moci je neodolatelná. Jediné k čemu směřují, je autoritářský režim a doufají, (stejně jako generace podobných zlounů v historii lidstva), že oni budou tou hlavou, co bude všechno řídit a určovat. Když se rozhlédnete po dnešním světě, dokážete tyto tendence rozeznat i v rozvinutých zemích světa.Jak to končí? Tak jako v Severní Korei, Číně, Rusku, Iránu a mnohých dalších zemích.
Domnívám se,že bychom měli naslouchat lidem, kteří cestovali a žili v zahraničí. Pak možná pochopíme, že naše země je dobré místo pro život, dokonce jedno z nejlepších. Pak možná pochopíme, že naším problémem není politické zřízení,vláda ani parlament, ale frustrace z našich životních problémů, které máme a nezvládáme. Neposlouchá se to snadno.Ale vždycky je jednodužší „ bojovat za vznešené cíle, za blaho národa“, a stát se užitečným blbcem v plánech nějakého dalšího zlouna, než pochopit, že umění žít je dovednost jako každá jiná a že se jí člověk musí učit a kultivovat ji. Pokud tento fakt dlohodobě ignoruji, stane se ze mne dezolát - lůza. Nechci nikoho urážet ani ponižovat. Jen konstatuji podstatu věci.
Přeji nám všem, abychom dokázali ocenit, co pro nás obětovaly a vybudovaly generace našich otců a praotců. Přeji nám všem, abychom se stávali lidmi s velkým L. Přeji nám všem, abychom již nikdy nemuseli žít v nesvobodě, abychom již nikdy nebyli utlačováni a zneužíváni mocnými a jejich dezoláty - lůzou. Přeji nám všem, abychom již nikdy nemuseli stát nad hroby našich milovaných s výčitkou, že jsme včas neudělali to co jsme udělat měli.