Běh

Běh

Je tam.

Je tam kdesi; cítím ho…

Jasný, pronikavý pohled, talent i podmanivý hlas, myšlenky, nad jejichž hloubkou sotva popadám dech. Mládí, kterého má plnou náruč…

A sílu všech těch budoucích báječných let v zádech.

To všechno jsi měl kdysi také; kdysi…

Kde, kde to všechno je?

Ty plusy života, mladého života ti – už dávno – proklouzly mezi prsty… Jak voda, ten chladivý, osvěžující zázrak, bez něhož není… nic; zbyla jen poušť stáří, těžce nabytých, už dávno překonaných, a tedy zbytečných zkušeností, které vystavuješ na odiv, jako by šlo o nějaké zásluhy…

Je to však jen berlička – jediná – o kterou se opíráš a máváš jí kolem sebe; snad aby sis zachoval aspoň kousek, kousíček životního prostoru, kde bys mohl ještě chvilku, chviličku dýchat… volně, svobodně.

Je to jen berlička a ty to víš.

Není už, ptáš se, ale pozdě?

Na štěstí, spokojenost, pocit platnosti či úcty… lásku; na všechno, co bys tak… rád…?

To všechno bylo přece kdysi tvé a teď to má… on; stále tam je…

Výsada mládí?

Asi…

Tak nežárli, přece… takový byl, je a bude světa…

… běh…

Poděkuj, sundej klobouk snů z věšáku tužeb a…

běž…