Chci trubičku

Chci trubičku

Moje kamarádka Lenka má tři úžasné sportovně nadané syny a za odměnu se jí narodila holčička Berenika. Dneska jí jsou čtyři roky a svou šikovností dohání své brášky. Berenika má  zvyk, že když mě vidí chce kukuřičnou trubičku. Párkrát jsem jí trubičku dala, když jsem jí hlídala. Kdo by odolal princezničce? Vařila jsem si kávu a byla připravená po delší době napsat kvalitní povídku, přesněji recyklovat původní a v tom se přiřítila Berenika. V letních šatičkách a růžovým kožíšku. Byl červenec, ale chladno po dešti.

Bez pozdravu na mě dychtivě vyhrkla: „Já jsi jdu jen pro trubičku. My jedeme na Pecku.“

„Trubičky, nejsou,“ odpověděla jsem.

Už, už  chtěla odejít, ale zeptala jsem se co budou dělat na Pecce.

„Jedeme do cukrárny na kafíčko a zmrzlinku,“ řekla roztomilým hláskem.

„Tak pak můžeš přijít.“               

To už byla pryč. Přišlo mi to hrozně zábavné setkání, ale pak jsem si uvědomila, že to vůbec není vtipné, když onu trubičku použiji jako metaforu.

Berenika chtěla obyčejnou trubičku za pět korun, přitom jí čeká výjimečná chutná zmrzlina, která je známá po celé republice.

Ta situace ve mně vyvolala mužskou touhu po okamžitém náhodném sexu. Jako kdyby chlap nevydržel deset minut domů a pomiloval svoji manželku. To je tvrdá realita. Takhle si nás vycvičil I. P. Pavlov a mi za to teď trpíme. U dětí je přirozené, že si vynucují sladkosti, ale úplně stejné je to i v sexu. Ráda bych našla recept, jak přežít. Ženy nechtějí být obětí, která chce lásku a pozornost, aniž by musela použít nejsilnější zbraň sexu. Muži nechtějí být otrokem vášní momentální nadrženosti. Dětem se po pamlskách kazí zuby, jsou obézní a erotomanům se rozpadají vztahy. Jenom pro to, že většina populace  nedokáže trpět a odolávat.   Po všech uvahách, historii, bájích o Trojské válce si nikdo nevzal poučení a musím opět konstatovat, že jsme zase na začátku, že za všechno může Eva z Ráje!