Štěstí a vděk

Mysl vždy bude po něčem toužit. Chtít víc. S jídlem roste chuť, jak se říká. Nic z toho ti však štěstí nepřinese. Nic externího tě neučiní trvale šťastným. Štěstí neovládneš, je pomíjivé, vratké a vyprchá rychle jako pára nad hrncem. Lidé se za ním honí roky. Obětují pro něj slepě cokoliv, jen aby potom zjistili, že na konci té cesty, je propast. Propast deprese a hořkosti.
„Přál bych si, aby si lidé mohli uskutečnit všechny své sny, bohatství a slávu, aby viděli, že to není místo, kde najdou svůj pocit naplnění.“ - Jim Carrey

Existuje však lék. Jmenuje se vděčnost. Je k mání zcela zdarma, ale vyžaduje po tobě obří porci síly. Opravdu silný člověk, najde vděk v jakékoliv situaci. I v těch největších sračkách můžeš být vděčný za svůj střízlivý úsudek, za své ctnosti, za to, co dokážeš ovlivnit. Nedějí se věci dobré nebo špatné. Věci se prostě dějí. Dobrými nebo zlými je dělají naše soudy o nich, jak by řekli staří filosofové. Dostali jsme od Boha takovou sílu.

Mysl je zahalena
iluze roste