Vděčnost

Pohodlně se usadím s dekou kolem ramen, po levé straně mám tác se šunkovými šneky, ruce na klávesnici a přemýšlím, čím začnu.

Jsem naplněn moc příjemnými emocemi. A nebývá často, že bych psaní bral jako ventil ke psaní věcí či témat, které mi dělají radost.

Dnes večer mám ale nutkání vyslovit, za co všechno jsem vděčný.

 

Inspirovalo mě k tomu, že včera jsem narazil na jeden citát neurovědce Aleše Stuchlíka, který hovořil jasně: „Když si člověk každý den zapíše, za co je vděčný, po pár týdnech začne svět vypadat jinak.“ Je první den v novém roce a tak jdeme experimentovat!

 

Celé to začalo během Vánoc. Stres v práci, nával nevrlých lidí v krámech a následoval maraton doma, aby vše bylo uklizené, nazdobené, pes vyvenčený, večeře uvařená. Dvacátého čtvrtého tak ke stolu usedáme uhnaní – jen zvednout příbor a začít se bagrovat.

 

Dva dny svátků strávených tak, že jsme po návštěvách do sebe cpali horem dolem bramborový salát se řízky. Následovala snaha to zachránit jedním večerním mátovým čajem.

Tomu se říká balanc.

 

Brácha seděl v kuchyni, sledoval jak myju nádobí, a vyprávěl mi o tom, jak pár týdnů po rozchodu je sexuálně frustrovaný a že si dokonce měřil penis. Zda dokáže ženu uspokojit 16,5 centimetry, protože jemu to nepřipadá jako Alfa velikost.

 

Musel jsem se chtě nechtě smát a snažil se ho uklidnit. Takové pochybnosti bych nečekal od rozvedeného, 36letého muže s dvěma dětmi, který má úspěšnou kariéru co by fitness trenér. Vždy jsem ho bral jako zralého muže - pana dokonalého.

 

Bavili jsme se nad tím, co jsme dostali od naší babi pod stromeček: Já vůni do auta (nemám auto), bratrovi peníze (mě nic, protože nemám děti, tak asi peníze nepotřebuju), brácha měl kalendář se zvířátky (já přívěsek s číslem mého věku).

 

A právě v těchto drobnostech jsem si začal uvědomovat, jak zvláštně blízko si během vánoc jsme.

 

Později jsem nad tím uvažoval a došlo mi to. Ležel jsem na posteli a výjimečně jsem povolil pesanovi vylézt za mnou – nechat si olizovat celý obličej. Dokud nezačal prdět těstovinky s konzervou masa. Takové toxické bomby se nedaly rozhodně vydržet.

 

Během svátků podléháme reklamní masáži, jak jsme všichni spolu a máme být šťastní.

A já jsem byl šťastný.

 

Jsem vděčný za fakt, že si můžu po jídle jít na dvě hodinky lehnout. Jsem vděčný, že nemusím vařit, že se můžu mazlit se psem v čistém povlečení a je mi to jedno.

Jsem vděčný, že jsme si s bráchou otevřeně popovídali nebo ohromnou radost při výměně dárků s přáteli.

Jsem upřímně vděčný, že jsem strávil silvestra s nemocným přítelem v objetí na gauči a ťuknuli jsme si citronovou vodou na místo alkoholu. Jak jsme se těšili na ranní pohodu při sledování posledního dílu seriálu Stranger Things.

 

Za to všechno jsem vděčný.

 

Na instagramu jsem objevil takové střípky moudrosti. Mluvili o tom, že vesmír slyší každé tvoje poděkování. Vděčnost otevírá svou energií dveře tam, kde dříve byly jenom stěny. Lidé si to většinou ani neuvědomují. Že když děkujeme bez očekávání, měníme nějak svou vibraci.

Čím více světla v sobě nosíme, tím nás vede klidněji. Náš den může být obyčejný nebo zázračný, ovlivňuje to pouze náš pohled na věc.

 

Nechci, aby to znělo přehnaně - toxicky optimisticky. Nemluvím tu o tom, na sílu a tlakem vnímat všechno jako události, které nám dávají lekci. V daný moment, když něco prožíváme nemáme kapacitu na analyzování, a ani tak činit nemáme.

 

Prožitek je velice důležitý.

 

Ale vděčnost zažívat i ty nejbanálnější věci - každodenní rutinu – je svým způsobem obrovské privilegium, které nemají všichni. Alespoň já to tak vnímám.

 

Vylézt z postele, aniž by nás bolela záda. Možnost si ráno v poklidu vypít kafe, dát si oběd v restauraci, jít se osprchovat, když zrovna potřebujeme. Během dne se jít projít ven či strávit večer v přítomnosti svých milovaných. Zajít si do krámu a koupit si na co zrovna máme chuť nebo co zrovna chceme, abychom se potěšili.

Žijeme v době blahobytu a máme spoustu věcí na výběr. Konzumujeme ze všech stran a už to bereme jako samozřejmost.

 

Vzdávám tak nejen za dnešek, ale i za celý rok, velké Díky a jsem vděčný, co jsem během roku mohl prožít. S tím vstupuji do toho nového. S vděčností, očekáváním, lehkou nervozitou jaké dobrodružství mě potká a že mám to štěstí, být obklopen lidmi, kteří mě milují a prožijí to se mnou.

 

A co u Vás?