Stříbrné kulky

Chodím po bytě a cítím se jako tygr v kleci. Neklidný, přepadlý až běda. Doteď mě poháněla hrdost - že přestávám kouřit a že všechno je to vlastně jen o vůli. Stačí si přece říct ne a hotovo dvacet.

 

Ach Bože!

Jak já umím být občas pořád tak naivní!

 

Je tomu čtrnáct dní, co jsem uposlechl jemné signály svého těla. To znamená - běžel jsem na tramvaj, před očima mžitky a byl jsem si jistý, že omdlím.

Přestal jsem tudíž ze dne na den vdechovat do svého nitra ty stříbrné kulky, které mi plíce měnily na popel a prach. Pyšný, že po dvou dnech abstinenčních příznaků je všechno za mnou.

 

Ten pocit neklidu – stahující se svaly na rukách, tlak na hrudi, srdce běžící jako o závod - jsem dokázal krotit baby mrkvičkami a nakládanou červenou řepou.

Častěji teď chodím na procházky se žvýkačkou a začal jsem běhat.

 

Tělo mi totiž skoro okamžitě dalo na oplátku nesmyslně velkou vlnu energie. Takovou, že leckdy nemůžu usnout ani ve dvě hodiny ráno, přestože za dvě hodiny vstávám do práce. Kapacita plic je najednou větší. Mám pocit, že při každém nádechu exploduju. Přestávám po ránu vykašlávat hleny. A ta citlivost - na pachy, chutě jídel. Jsem jako pochodující senzor.

 

Poznal jsem však těžší zkoušku odvykání. A to, že závislost nás provází každodeními zvyklostmi a rituály. Je náš tichý společník a neuvědomujeme si, jak moc nám kontroluje život, dokud ho od sebe neodstřihneme.

 

Cigareta ráno po snídani ke kávě? Není!

Cigareta při čekání na zastávce? Není!

Cigareta po sexu? Si děláš srandu!

Cigareta při pauze v práci? Nene!

Cigareta z nudy? Ne!

Cigareta po namalování obrazu jako odměna? Pfff!

Cigareta před spaním? V žádným případě!

 

Mapa života, která se najednou rozpadla. Dnes a denně na každém rohu v každé hodině na mě z ničeho nic vyskakují hlasité připomínky, že v kapse bundy mám nyní jen kapesníky.

 

Co opravdu nesnáším - a vytáčí mě to o to víc, že to nikomu nijak necpu – je reakce okolí. Dokážu se ovládat přes svoje podráždění, ale i beze slov kuřáky kolem sebe neuvěřitelně popichuju.

 

To tě někdo proklel?

Proč si to děláš?

Stejně na něco umřít musíš.

Dej si s náma!

Znám tucty lidí, co žili zdravě a stejně umřeli dřív než kuřáci.

 

Slyšeli jste takové věty někdy? Já je mám teď na talíři denně. Jako by nestačila moje hlava v zácviku na nové rituály. Podkopávat nohy sám sobě jsem zvyklý - ale tohle dělá okolí.

 

Mě je přeci jedno jestli kouříte nebo ne. Je to moje rozhodnutí. Nehraju s vámi hru Kdo se dožije stovky. Chci být jen zdravější, v lepší kondici aspoň teď a tady. A odměňovat se za každou posranou hodinu, kdy musím zaměstnávat vlastní ruce.

 

To mám chuť říct.

Nehledě na to, jak to leze do peněz.

 

Jestli svým chováním spouštím svědomí u kolegů, není to moje práce. Není to můj problém.

 

Takže si jdu vzít na balkon banán, abych oblbnul tělo. Koblihy a sušenky stranou. Už jsem viděl jak dopadnou lidé, kteří si za závislost dosadili závislost jinou.

 

Držte mi aspoň palce a žijte jak chcete. Dle svého vědomí a svědomí. Neodsuzuju. Ale na těch zastávkách mi s tím nemusíte vonět pod nosem. Dík :D