Výběr autora Lesní žínka

Co víc...?

  Byla jsem pro tebe jen hodinový hotel, srdce se sta komorami, všechno, co se mezi námi stalo, jsi zavřel do čtyř stěn.   Byla jsem pro tebe je

Vytahal jsi všechny nitky...

    Netaktní host zavzpomínal, tvá vůně z mé košile, snad nastal čas došílet a vyprat...   Bývali jsme jak ta látka, chatrní a vybledlí, v pr

Vzpomínka na letenku do Nebe...

  Budu křičet zvrásněnou kůží, budu si, až se tepny zúží stloukat rakev z andělských křídel.     Až moje odkrvené srdce usne a hledět na mne bu

Vyznávám svou bezbřehou lásku Šumavě, krajině úchvatné ve své podmanivé krutosti.

  S každým jitrem šerým, v každou chvíli spavou, v duchu tiše blouzním, kroužím nad Šumavou.   Dýchám zeleň lesů, brouzdám rašelinou, v kraji,

  Líbám tvé mizející tváře svou něhou puklého zrcadla, v pádivé noci se zdá, že námraza ze rtů opadla.   Vítr si naposled hraje s korunou temný

Podej mi ruku,
ať z půdy našich dlaní
vykvetou růže.

A trny prorůstající
naší křišťálovou kůží
se zaříznou nesnesi

Měl jsi rozestláno
v podkroví mých vlhkých řas,
štěstí, žes nesložil hlavu.

Protože úsvit je daleko
a venku sněží,

Někdy je těžké jít správnou cestou a nenechat se svést vnitřním soudem. Ale i když je správná cesta trnitá, nesejít z ní přinese nakonec své ovoce.

Rozsudek

Na lavici v soudní síni, nařčena, že okrádám,
plamenně mě touha viní,
rozum že jí zbořil chrám.

Za zdmi

O lásce, co byla tak velká, že musela zůstat ve mně.

Zříkám se tě, lásko milá,
nevylétnou z korun kosi,
přec jsem srdce nepohřbila,
dokud bije, tiše prosí:

Buď šťasten!

Verše o jednom vlnobití vášní a tužeb.

Vzduchem voní lehké štěstí,
čekám v rouše Evině,
toužíš se mi ve klín vplésti,
tak se netvař nevinně.

Žhavý kankán čisté

O jedné bohémské múze.

Zjevuješ se v šedém kouři,
v mlze všedních starostí,
že až tíhou oči mhouří,
kdo tě doma pohostí.

Nejsi nikde v sv