Naši šanci na lepší život nejvíc omezuje náš osobní nedostatek fantazie. Uzavírá nám
všechny lidské obzory. Znemožňuje myslet víc filozoficky s nadhledem než je právě
nutně pragmatické. Tím nás tento nedostatek výchovy ke kritickému/tvořivému
myšlení nenasměruje k lepším možnostem, když vlastní zkušenosti s něčím jiným
sami nemáme. Zůstaneme sociálně smířenými ovčany, mentálně řádně omezenými,
jak je řádem požadováno, aby se všemu nařízenému a danému novou dobou a
komerčním trendem trpně přizpůsobili. Netvoříme historii, podřizujeme se jí,
nejsme originální. Naše lidské možnosti jsou nenaplněny, talent nerozvinut
a dozrání našich osobností zmařeno. Naše fantazie, tvořivost a moudrost
jsou jako neřád podvratně protisystémová nežádoucí. Bez tvořivé fantazie
nejsme skutečné osobnosti, protože bychom byli
sami neřádi. Ale bylo by to pro nás dobré.