Nalezeno 23 záznamů. Zobrazuji 1-20.
vzduch voní jak jaro a já myslim na tebe, Zmatku. myslim na tebe a na FiXu a jejich chvějící se hlasy křičící, že noci jsou vlahý a takový, že srdce buší hladový. myslim na ně a na tebe a tak nějak mnou zase rezonuješ. celej.
fragmenty každodenní mytologie.
trávim noci s Topolem a občas mám trojku s oběma, a celou mojí existencí pak rezonujou takhle naštvaný verše. snad je to rouhání. kdo ví.
ve víně je prej pravda, byla bych radši, kdyby v něm bylo něco jinýho. verše na počest samozvanýho krále světů v kruzích pod mýma očima.
noc, po který ráno snad přijít nemělo, ale přeci jen přišlo.
prej jsem dítě lásky. ale asi to někde vázne a lásku neumím.
možná jsem múzou někoho jinýho, možná si jenom pletou poezii a vzplanutí.
slova jsou někdy až moc lehký, poletujou vzduchem a svou vlastní nepolapitelností. a když už jednou zůstanou přes noc, chtěj hodit bankovky k nohám.
zas a znova píšu svýmu Zmatkovi, protože do těch modromodrejch očí mu to nikdy neřeknu. tak jen tajně doufám, že si to jednou přečte.
víle a opile o víle. snad ty zkřehlý prsty nebe jednou dosáhnou až do tebe. snad.
múze, bludičce, horské květině, co motá hlavu.
čas od času se jako poezie cítím, nepochopitelná a přece pochopená, protože někdo ví, jak a co mi číst mezi řádky.
věčnej a vlastně úplně podvědomej, co se projevuje jenom nenaplňujícím míjením. možná je i tak to ticho láskyplný, ale to ukáže čas.
některý věci si asi s sebou budeme nosit napořád a nic se s tím nenadělá. některý věci jsou nezapomenutelný, ač jsou dávno prominutý.
prej bych měla psát o jídle. snaha vzít do ruky pero, protože nemůžu zmáčknout spoušť.
protože tématizace labutí není nikdy dost, je i v týhle krutě bolavý škrábanici, za kterou stojí moc alkoholu a kouře, moc bolesti a prázdný bezmoci, protože mu nemůžu pomoct.
o něm a pro něj, protože pro něj a o něm píšu málo. snad mě to zabije, ale stejně je to asi to nejlepší, co by mě mohlo potkat. projednou něco, co nepatří Zmatkovi.
ohlodat se na kost, zbyde po mně jenom čmáranice na kousku papíru, co jsem vytrhla ze stránek naplněnejch poznámkama o daleko lepší poezii, co napsal někdo, kdo ví, co dělá.