Nalezeno 294 záznamů. Zobrazuji 241-260.
Máme to divné lásky, chceme je mít i když se s nima nedá žít.
To jsme z dětmi byli na hřišti a bylo tam tak pohádkově... růžově kvetly stromy a radost byla na houpačce...
Proč se tak bojíme smrti? Jsou to jen dveře jinam... kam? tam kam si zasloužíme?
Slova...barvy z kterých namaluješ obraz dne...noty z kterých složíš písničku...kvádry z kterých postavíš cestu a pak dům...potůčky z kterých je řeka a pak moře...
Jak člověk prochází životem, tak si uvědomuje jak je důležíté milovat a odpouštět, protože jinak nedokážeme žít radostně a naplno, jinak nás totiž stále něco sžírá a i když to schováme někde hluboko v sobě, ono se nám to vyklube v podobě bolesti těla...
Vlajeme jako modlitby v Tibetu
Mohu jen děkovat za nádherné duše a jejich inspiraci, která mě zde potkává...
Hrátky se slovy a taky polibky ...
odpověď na hezkou básničku
Sny, nádherné iluze, které se někdy plní.
Když se přirovnáme ke kamenům je s náma někdy hodně těžké pohnout ...někdy stačí vybrousit a hle nádhera sama, ale chce to trpělivost a někdy velmy tvrdé nástroje a jindy vytrvalost století i ten nejtvrdší kámen se jednou rozpadne...
Inspirace z modráskova...díky
Na své cestě za ... potkáváme různé poklady a potkávají nás zkoušky, buď odoláme a dostaneme se dál a nebo zkameníme a čekáme na vysvobození...
Mnohdy si neuvědomíme vše co máme, ale pokud to rozdáváme - dostáváme ještě více nechtějme tedy vlastnit radujme se z radosti a buďme radostí...
Co k tomu dodat i takoví jsou muži - motýli...
zas jedna ozvěna co není bez jména a hraje si se slovy co položena byla na oltář poesie
Ti prvorození to nemají lehké a jsou na ně kladeny velké nároky...Jako rodiče se dopouštíme spousty chyb... a ty někdy nechávají šrámy na duši, které ač utajeny křičí a zotročují ty, které milujeme...