Nalezeno 32 záznamů. Zobrazuji 1-20.
Původně to měla být romantická báseň…
Romantická reminiscence z prosluněné, burčákem ovíněné Pálavy
Možná je nějaký důvod, proč se člověku stále evokují minulé vzpomínky, jen mu nerozumíme...
a pro naději...
Občas není nic horšího než upřímnost
Podzim jako by přitahoval různé dějinné zvraty...
Moci tak taky zamávat křídly a následovat slunce na jih!
Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel. K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem? (Kniha Kazatel)
Jaro nosí nové počátky, ale tání oplakává minulé konce...
Člověk je sám sobě architektem.
Věnováno kamarádovi, který se diagnózu dozvěděl před rokem.
Reminiscence na sonet pro vážku
Myslíme si, že milujeme druhého člověka. Pravdou je, že v něm milujeme sami sebe – jinak bychom respektovali jeho svobodu mít rád někoho jiného.