Jak širý oceán
tak bezbřehá je ženská duše
pod lesklou hladinou
měňavý nekonečný svět
duhových korálů
i lesklých štíhlých těl divokých barakud
které si rybáři
vyhlédli za oběť
Hle, lovci čekají
číhají tiše
na kořist v hlubině
které se v skrytu srdce bojí
a vůbec netuší
že když se v noci
rozhoří měsíc jak oči kočky
tam dole na dně
v slzavém závoji
ty pyšné, dravé královny moří
změní se v průsvitně zranitelné perloočky
které se pokorně snaží
svou bolest do rána odtrpět
tak to je nádhera,no na chvíli jsem tím oceánem dokonce proplouvala:-)
07.09.2014 14:46:54 | střelkyně1
Milá Střelkyně!
Moc děkuji - udělalo mi radost, že si k Tobě básnička našla cestu!
10.09.2014 14:10:36 | Aida
Já asi nebudu tak pokorná...
06.09.2014 19:29:23 | básněnka
:) To jsme dobrovolně asi málokdo - právě proto, když mě život donutí, vypisuji se z toho básničkami...
10.09.2014 14:07:23 | Aida
Krásná báseň, ze které mluví živé obrazy, tak tiše a poznenáhlu, do srdce se vkrádají. Odhalily v mnohém ženskou mysl a duši s vůní zahrady. ST :O)
06.09.2014 18:20:03 | Tichá meluzína
Má milá,
děkuji za krásná slova! Vnímavá duše rozvoní všechny zahrady světa :)
10.09.2014 13:55:06 | Aida