Díla autora Verule
Nalezeno 110 záznamů. Zobrazuji 81-100.
.......Mládí žít začíná, stáří jen vzpomíná.......
V této úvaze hledám odpověď: Jsem opravdu tak nesnesitelná, když se hlásím o své? Pořád totiž hledám chybu v sobě. Poraďte mi prosím. :(
I tohle mě napadá, když nemůžu spát.
Už jako malá, jsem měla svůj svět a když je mi těžko......vracím se.
Já vím, že každý z Vás má už našich politiků dost. Já už víc než dost a tak jsem si schladila žáhu touto básní. Přestože se to ve mě vzteky vaří, napsala jsem ji ve vší slušnosti ale posouzení je na Vás. Pokud budete komentovat, NEŽINÝRUJTE SE.
***Poslední dobou mi moc do smíchu nebylo. A tak jsem o něm, jak by řekl náš Bean "trošku popřemejšlela", až vzniklo tohle "domyšlení". Popřemejšlejte taky a napište i Vy. Bude to zadání?*** :)
Trošku se zpožděním píšu svou další úvahu o vynikajícím ukončení mého trápení. A věřte mi, že mám velmi příjemný pocit zadostučinění.
Touha??? jak ji vlastně definovat?
Není to často, ale občas to na mě padne.
Je to spíš taková smutná baladička co mě napadla v tom pochmurném čase. No jo, je tu podzim.
Tentokrát jsem nepsala žádné čárky, takže nejsou rozdělené verše. Napsala jsem to v citovém rozpoložení a tak to i prosím berte...:(
V neděli 19.8.2007 už uplynulo 10 let, co nám odešel.
>>>>> I taková malá kytička z lučních květů, patří do života <<<<<
Asi to opravdu štěstí je.
Mňam.....
I šepot je slyšet.
--- Odešla mi první láska, byl to brášky kamarád ---
Vracím se zpátky s jednou básničkou, která mě napadla v době nemoci a docela jsem o ni dost popřemýšlela. Je fakt, že každá nemoc se má vyležet a ne přecházet. On to opravdu ten čas ukáže, nic nám neodpustí......
Někdy je touha málo a marné čekání moc bolí.