Nalezeno 45 záznamů. Zobrazuji 41-45.
Báseň psaná pro kamarádku (první dcera), jež milovala chlapce (zahradník) milovaného ještě jednou dívkou (lilie).
Člověk je jako stroj. Pracuje, vůbec nevnímá, života stěží užívá. Hltá antidepresiva a neví, kde mu hlava stojí. A jak většinou skončí? Zničí sám sebe.
Kdybys omládl, mohl všechno změnit a zase se vrátil zpátky... ke mně.
Kdysi ... teď už ne!
Mezi námi vede zeď. Postavil ji tam NĚKDO, poněvadž mu asi vadilo, že se naše cesty kříží. A pokud mě nepustí přes sebe, zůstanu ve slepé uličce a ... natáhnu bačkory ...