Výběr autora Klára Němcová

...

  V labyrintu smíšených pocitů rozhodla jsem se zvolit sebe místo lovení cizích snů sleduji hvězdnaté nebe a konečně si pokládám otázku kdo vlas

...

Moji muži,
mí drazí muži,
nesete si sebou kousky mne
každý z vás naučil mne mnoho
každý z vás ukázal mi jiný svět

Patř

...

V potemnělých očích hledám odraz tebe z těch nekonečných hlubin mě v zádech lehce zebe   Přesto chci vědět víc přesto chci jít hloub i kdybych

...

Ač tu jsem tak vlastně ne Slzy vyschlé, srdce z kamene Vyprázdněné emoce a ujištění, že tu jsem v prstu zapíchnutým  špendlíkem   Mezi lidmi

...

Ctíme nesplněná přání prchlých přeludů Stojíme před sebou Dvě těla bez studu   Na křižovatce života čekáme na červené a po očku sledujem, kdo

...

V dlani se rozpouští představa budoucnosti pomačkaná nerozhodností zproštěná cností V uších slyším  odpočet společného času a v dálce ozvěnu hla

...

Jsme od sebe daleko, dál než jsme kdy byli touhy jsme pohřbili pod vrstvou pohodlí   Jsme si blízcí  a přesto vzdálení,  když popisujem řádky 

...

I nedobytné území teplé víno zmůže když se vlažná konverzace mezi ženou a mužem poddá kouzlu okamžiku a žena v mžiku leží nahá

...

Minulost, jak jiný život vzdálená Přesto při pohledu na tebe zase třesou se mi kolena   Stažený žaludek a roztržitý úsměv Tak prosím, minulosti

...

Mezi slovy
známými
i neznámými
našla jsem blízkost
přesto tak vzdálenou.

...

Kroky ve stopách dětství
mi připomínají,
že už se nevejdu
do představ mě
v očích světa

A autobus do minulosti,
p

...

Lampička v okně
prvního patra rozvícená
v době kdy
oči živých už spí

Ulice časem ztichlé
a známá tíha
na hrudi

...

Náš čas se skladá ze slz smutku a radosti ze shledávání a loučení z těšení a soužení v zamotaném kruhu konců a začátků    Náš čas definují dat

...

Až rozdrobí se slova na hlásky
Rozpiju se v hříchu
a schovám se hvězdám
pod těžkou peřinou

Jediný pohled
zodpoví všech

...

  Kůže má, tvá, jejich, jeho
prý má právo na to tělo,
co strachem se chvělo.

Ústa křičí, ústa mlčí,
utéci chcou chtíči

...

V záhybech tvého těla
čtu brailovo písmo
tvé husí kůže když na tvých pohybech
odplouvám
do sladkého nevědomí
(do tvéh

...

  Za okny tramvaje
ubíhají lidské příběhy
Strhané tváře
a ve vzduchu rozfoukané sny
Naděje v lepší dny
se na slunci dočasn

...

  Až naučím se žít
v tomto prapodivném světě
Až pochopím,
že ve větě
nemusí být vše vyřčené
Až tehdy zjistím,
že věci

...

  Děti nechtěné,
v životě ztracené.
Jako mrtvá váha,
jak na noze kláda,
cítí se, když svůj domov
nikde nemohou najít.

...

  Ve večerním světle ulice
rozpustím se v opileckém tichu.
A v kapkách zvonivého smíchu
naleznu ztracené mladí,
co k nerozumu sv