Výběr autora Uličný

neberte to gramaticky

až jaro dívky rozbalí
zůstanou svetry v skříni
zkus sebrat trochu odvahy
přiznat si že jsme jiní každý má svoji planetu
každý má

v mlhách

plné břicho
země střásá
od básníků ticho
lidstvo jásá jsme na jedné lodi
jdeme ke dnu
ze tmy se den rodí
hlavu zvednu

ve zkratce

nestačíš očima vnímat ty změny
jak všechno roste utíká svět
dneska je plodem včera byl květ
utíráš rukávem knír z pivní pěny   Jen se

v zkratce

to nám rychle přišla zima
na světě je ošklivo
co si zajít na pivo
oteplí to naše klima

věnováno na věčnou památku mému dokonalému Já

Goethe a Já
nebo ještě lépe
Já a Goethe
mé ego nekonečně kvete
básníci všech světů neblbněte
však mě se rovnat přece nemůžete

hustá a hodnotová

jako vychcat díru v sněhu
jako hovno na košili
volte lidi tuhle děvu
lepší lidi po ní šílí prošla krutou realitou
prošla světem s

rčením

nohy bolí mnoho lidí
vždyť to pán bůh taky vidí
však se o nás dobře stará
na kolena klekám stará

rčením

dráty vedou mezi domy
uhýbat jim musí stromy
mrkej na ně jedním okem
v napětí jsme ve vysokém

mým milým pohlavím

počítat mne nebaví
kolik je tu pohlaví
snad osm miliard či více
nejde mi to do palice poznat všechna já nesvedu
nechte v klidu ho

rčením

vymetal černo z hlavy duté
vymetl všechnu beznaděj
zdát se to může trošku kruté
vymeteno mám nejraděj

rčením

z kopce se marně bránil gravitaci
šel dolu stále rychleji
hladově kráknou černí ptáci
ten chudák nemá naději

úúúúúú sss spěch

se světem jsem vypořádal
svoje účty právě dnes
převlékl jsem si svůj dres na tribunách je dnes nával
o vítězství nemám stres
jsem

poděkování za přízeň při tvorbě a jde se sázet

zavírám dnes knihu básní
dopsána jest do konce
kéž jste lidi někdy šťastní
nepotkáte pitomce kolem blbců svět se točí
všichni na

rispet opuštěných

odsouzeni chátrat v čase
prázdným oknem vidět svět
nevěřit své staré kráse
přesto toužit vrátit zpět vrátit zpět tu starou dobu
z

všem mým přátelům žehu

těžké čtení s těžkou hlavou
množstvím slov jsi otrávený
v kalných ránech básně plavou
papír blíž jde ku plameni jasně hoří toho pravda

gramaticky

já jsem anděl dobrá víla
však nemehlo trošku střevo
lidská bytost skrytá síla
motovidlo v tanci dřevo ať jsem hostem nebo hostkou

sonet o zbytečných kupách uhlíku

můj pes dělá strašnou stopu
uhlíkovou
tak už mu jeho hrob kopu
motykou letadlem by jenom lítal
u okénka
strašně smrdí jeho v

adventní sonet

zastavit se k nadechnutí
rozhlédnout se po tom světě
co nás vlastně pořád nutí
držet duši na dietě vypasené tlusté tělo
v něm duš

špatná věštba

velký špatný ke mně chodí
řečmi svými pak mne zebe
nedopluji s dírou v lodi
modré moře střídá nebe potápím se do hlubiny
slaná vo

gramatický rispet

není nad to dávat rady
jak se dobře obléknout
pod dva svetry schovat vnady
a zimy se neleknout jako pumpa nabalená
chodí dneska k