Výběr autora Hitachi

Někdo z rodiny by měl zalévat květiny...

Jsi tak chladná, jak ledová zima A já na mráz nevkročím Jenže, nemůžu si pomoci Toužím vidět víc, než záblesk mihalnic   Leč, čas naše poznání od

Jsem probodnut...   Jemnými trny a šarlatovým zevnějškem, který se jejím vlasům podobá Zapomněla nebo je to snad, jak, když po hladké kůži překlene

Nikdy nevíš, kdy je naposled Kdy přijdeš o svou zahradu plnou květin   O pláně šarlatových růží O magnólie z kůže O své děti   Nakonec zmizí i

Vůně nepopsaných knih...

Zbavuji se papíru Vracím se v myšlenkách Předčítám laboratorní protokol Zaměníš slovosled, připočteš pryž Ne ledabyle, na míru Na místo v poli js

dozněly hravé noty
utichly líbezné hlasy
byly vykopány kořeny hvězd
vybledly láskyplné sloky
lidi, jež třeba bylo, již netřeba spa

Je po dešti mé srdce již neskáče Je po dešti zabil jsem to ptáče   Voda se odpařuje co teď dělat mám se ptám tebe právě Voda se odpařuje třeba