Výběr autora v.hercik

Boj zahořel, úpadek morálky ve jménu cizího...

Na českém parlamentu rozhořela se
exhibice prázdných duší
Za výplní oken
Cizí zástava je jejich kuší

Nemajíc moci,

Stále je naděje

Život utíká
a já bych chtěl
být víc s rodinou
Táta však odešel
a dcera
se mi vyhýbá…

Vždycky jsem

krutý osud...

A přišel na psa mráz...
Nebohému zvířeti
zježil se chlup
a začal skučet…

Bouda promrzlá,
že bys „psa“ ven n

Klíče jsou v předsíni
na polici
V hlavě promýšlím
revoluci
Jak člověka nad člověkem
pánem být odnaučit.
Nev

to jsou věci...

I první dáma
chce mít kousek moci
nestačí ji,
že zatím dobře močí

Rozjela bussiness veliký
Teď bude chtí

.....

Zazvoní na mne samota,
jdu otevřít...
Vítej!
Ospalá, dlouhá temnota
s novým dnem trvá
a zívá…
Rovnám si páte

ani zrno, nazdar!

Kde jsme?
Mladí jsou staršími
a staří?
Už nejsou…

Odešel Olda!
Kus mého junáctví
vzal s sebou

Zůstaň tu ještě chvíli krásná neznámá...

a prosím...

Nebudu lhát!

Snad vypíši se, soudím

ze sebezničující touhy

bez pocitu proviněn