plné srdce

Anotace: bůh se naštval...

chtěl jsem tancovat
zpívat a se smát
měl jsem plné srdce
měl jsem štědré ruce
i sebe dal bych rád

pak mě oběsili
neztráceli čas
"nemáme rádi lidi
co přijdou a co tu slídí"
"nekřič, šetři si svůj hlas"

chtěl jsem se hájit
nic jsem neproved'
ale uši jejich byly hluchý
já jazyk v puse jak troud suchý
u mojí nohy rozšlápnutý květ

nedali mi ani vody
ani čas na modlitbu
čas se sebou se rozejít
za utrpení mojí ženy slzu uronit
ti stydět se nemají potřebu

tak stydím se za ně sám
přemýšlím co za odměnu jim dám...

chtěl jsem tancovat
zpívat a se smát
měl jsem plné srdce
měl jsem stědré ruce
teď houpám se tu na provaze,
akorát

dívám se na ně
z pod koruny stromu
jsou se sebou spokojeni
že elitou jsou v této zemi
dívám se na ně, dívám se dolů

podíval se vzhůru jeden hrdina
civěli jsme na sebe unavenýma očima
že dívám se na ně zvysoka
tak sundali mě dolů
a hodili vedle potoka

byl jsem už asi mrtvý
silná je ale vůle pomsty
ležím tu zkroucený a nehybný
od ohně cítím vůni slaniny
pomalu už čekám moje hosty

věděl jsem, že příjdou
neměl jsem ale žádný strach
a věděl jsem, co se stane
jak krvežíznivý saně
nakonec všechno změní v prach

nikdy jsem je neviděl
jsou jako v představách lidí?
budou mi odporní a páchnoucí
držej se jich můry a pavouci?
tuhnou lidi hrůzou, když je vidí?

nebál jsem se, ani neštítil
jsem teď jeden z nich
kalnýma očima vidím stíny
mrtvých žen cítím klíny
najednou z hrdla dere se mi smích

chtěl jsem tancovat
zpívat a se smát
měl jsem plné srdce
měl jsem stědré ruce
teď já si s nima budu hrát

nevšímali si mé mrtvoly
jásaly, smáli se a pili
jak jsem se šklebil
jak předem jsem se zeblil
já byl mrtvý, oni žili

teď stydím se za ně sám
přemýšlím co za odměnu jim dám...

začínám měknout a tát
výpary mrtvolného puchu
ještě se smějou a naparujou
že věší lidi, aby neumřeli nudou
oni sami jsou v suchu

mysleli si...
však začínali něco tušit
něco bylo ve vzduchu
přestávali se cítit v suchu
srdce začínala jim bušit

zvedl se horký vítr
u ohně přibývalo ruchu
pot tryskal jim ze všech pórů
utichly kaskády jejich fórů
já si tu ležel pěkně v suchu

přemýšlel jsem,
co za odměnu jim dám
nemám už toho moc
hrůznou jejich poslední noc
jejich poslední flám

rozhodl jsem, stačím na ně sám!
nepotřebuju vojsko z hrobů
brzy přejde jim jejich smích
zdali pak litovat budou činů svých?
sami budou se houpat v korunách stromů

teď přišla moje chvíle
vstal jsem a urovnal si kabát
soudce přece musí na sebe dbát
v čistém musí ruzsudek dát jim znát
pomstou začínám sálat

pomalým krokem já vydal se v jejich směr
spatřili mě brzy, na místě ztrnuly
kdyby mohli, zalezli by do svých děr
ve jménu trpících žen, synů a dcer
ve jménu mé milované ženy

v tu chvíli zvedla se strašná vichřice
hořela obloha, duněla zem
černé stíny blížily se, za jekotu a kvílení
darebáci na kolena padaly, už skoro šílení
věděly, že smrt jim jistá je všem

řvaly bolestí a řvaly strachy
bály se těch blížících zvuků
já však byl rozladěný
sám pomstít chtěl jsem utrpení mojí ženy
proto jsem se otočil a zvedl ruku

"bratři a sestry, poslyšte mojí prosbu
vraťte se v míru do hrobů
děkuji za soucit váš a podporu
teď však mezi mne a vás dávám závoru
pak příjdu k vám, příjdu domů"

utišil se vítr, ustaly blesky
černý závoj se vytratil
udělalo se hezky, všude klid
tak dobře se ženou mohli jsme se mít
hodně, přehodně za důvěřivost já zaplatil

teď tu stojím a stydím se za ně sám
ještě váhám, jestli smrt za odměnu jim dám...

chtěl jsem tancovat
zpívat a se smát
měl jsem plné srdce
měl jsem štědré ruce
i sebe dal bych rád,
teđ mám být kat?

banda vrahů začala přestat se bát
pomalu zvedala se z kolenou
zazvonil jsem umíráček rezavým zvoncem
ukončit tím správným koncem
tu cestu trnitou, jimi zvolenou

teď stala se ale nečekaná věc
banda dala se do pohybu
byli skoro až veselí
necítí žádnou vinu
za nehtama nemaj špínu
ti zase z nudy by věšeli

začal jsem před nimi ustupovat
couval jsem pozadu
nevěděl jsem co mám dělat
co mám tady ještě hledat
jakou hodit jim mám návnadu?

tu však rozevřela se oblaka
ozvala se hrozná rána
všechno pohltila bílá záře
tak bílá jako peří mojí ženy
co dávala do polštáře
to hněv byl našeho Pána

teď věděl jsem co mám dělat
a věděl jsem, že budu v právu
zvedl jsem pravou ruku
a jako když podříznout chci krocanovi krku
uštědřil jsem jim hroznou ránu

zablesklo se znovu a zahřmělo
hlavy padaly jako jablka ze stromu
nepadli však zcela mrtví k zemi
hlavy na zemi očima ještě koulely
blesky a hromy ustaly a šly domů

byl jsem spokojený
přece jen spravedlivá je tato země
vyhoupnul jsem se zase na strom
krk pěkně do oprátky
zanedlouho přijdou Svatodušní svátky
ještě dost lásky zůstalo ve mě

podíval jsem se dolů těm hlavám do očí
mýma unavenýma očima
v očích měly bolest a slzy a strach
mávnul jsem rukou a proměnil je v prach
člověk musí zlo soudit a když ne, je to pak jeho vina

visím tu sám, ale mám se za ně stydět?
byli to lidi a já patřím k nim
to i já musel bych mezi nima se vidět
musím se stydět, že jsem člověk?
i zvěř zabíjí jen když má hlad
já míval lidi tak rád...

chtěl jsem tancovat
zpívat a se smát
měl jsem plné srdce
měl jsem štědré ruce
i sebe dal bych rád

ale má mě teď ještě někdo rád?