Stromoví naše

Zjizvená tvář naše ve spolek září

mi uhranutí svou svatozáří lásky a víry v sebe

doutnající a marníc slov našich co vyrývají se do náhrobků duše

já Tvou svatozář miluju i její sdílení

lační lásky vpůleni vsebe v dobrém i špatném

vždy usmiřujíc

a vstříc

vyjdeme

pomalu 

nahlas I potichu

Miilujeme se

 než rozdrtí mě

balvan a květ co skrýváš Ty i já svou minulost

bolestí

Tvář radosti lepší  než byla

kdykoli před Tebou

Máme sebe

a tak ve strom co plodí

se láska ztvárnila 

Nejsou plody všechny krásný

vždyť počasí někdy není vhodný 

zemina úrodná jest a jabloň kvete a plodí úsměv můj 

a tak opylujeme

ne nechci se smát od večera do rána

já děkuji že si

A tak zůstávám v Tvé lásce

dokud plodí a kvete a i se opyluje v dary

větší i menšíi

Zákoutí

temě bolí

A máj je krásný a vždy jsme se líbaly pod květy

a všechno pokud chce člověk se vyřeší

jen ty roky dají vědět

to štěstí v očích

když se nám dítě narodilo

a my věříme v nás

Čas....promarnit ho je špatně

mi žijeme jak můžeme

a šťastní za nás tři

než

nebýt Tebe není pro mě svet

a dítě je naše láska

co dala nám vznik života

nový človek dítě naše z lásky

dítě co milujeme

ach krásné

to zase píšu básně po naší hádce a udobření a vyřešení tolika věci a krásné usmíření

dá pokoj a klid a chuť žít

ach nad dobrou vůli není

a já se červenám a oči sklápím

když se na mě usmíváš

ikdyž už 18 let Tě mám