pitoreskní příběh Pivoňkových

 

pan Pivoňka pije,

paní Pivoňková pláče potají...

 

počkej, Pivoňko potutelný,

přehlížíš paní Pivoňkovou,

pomilovat pozapomínáš...

 

poslední pomazání přijde potichu...pch!

 

pokoutně prohlížím pohledem přívalovým

podvazkový pás prostoduché paní Pivoňkové

 

"poslyšte, paní Pivoňková," 

přechutnávám průměrnost

poněkud povýšených proslovů pana Pivoňky

 

"pročpak pan Pivoňka přímo panikaří,

pakliže pokukuju potají pod podvazkový pás

překrásné paní Pivoňkové...?"

 

paní Pivoňková pomlčuje...

 

"panebože, paní překrásná, pomilováníhodná,

přijďte přece před podvečerem,

při procházce prozradím

posvátnou pravdu...

popřípadě pomilujem,

pomalinku, polehounku..."

 

postava přemilá

pozadí pěkné

poprsí provokuje

pohyby plandavé provozuje

 

puká příšerně

přišpendlený poklopec

příčí poněkud pučící petrklíč...

 

pozoruhodné...

 

pivní pátek

přicházím po práci

posazuji pozvolna pozadí...

pivovar povykuje

právě pivíčko předstrkuje

pan Pivoňka pije

pivem prosakuje

penězmi plýtvá

plešatá palice počítá

panáků pět

pálenka pálí...

 

přímo potácí pan Pivoňka

podnosem pod nosem...

 

popelavá pleť prorokuje:

primář, pitva, přítulný posmrtný pytel

 

posraný pití...

 

paní Pivoňková poposedává...

 

podraz připravuje

 

pak přadleně pomáhá přísti provaz

pomstou pusa prská, pomlaskává

 

pitoreskní počínání...

 

pasanti pokukují,

pasáci pasou

 

písničku potutelnou píšťalkou pískají

 

pískají i potkani

puchem protkáni...

 

pravda, příběh příšerný...

 

přiblblý ponocný píská půlnoc právě

policajt poposkočí...

 

pozorně pozoruji...

 

přívaly pohledů:

podloudný, pomstychtivý pohled paní Pivoňkové

poťouchlý pohled...

provaz, poprava

prosebný pohled pijáka...

 

pan Pivoňka protestuje

po provaze pokukuje

 

prohrál...

 

poslední písmenka píše plaše

povstane, přípitek pronese

palicí pohupuje

 

provaz praská

příšerný pohled

pan Pivoňka padá

paní Pivoňková prchá...

 

pan Pivoňka pučí...

 

přenechávám překrásnou paní Pivoňkovou policiji

 

povzdychnu, prostě pech...

 

pak pomalu, pateticky, podávám pravici pokukujícímu příteli Poeovi,

poetovi pravému...

 

právě píšeme příběh pana a paní Pivoňkových...