Tma nad postelí

foto: Marek Piwnicki

TMA NAD POSTELÍ

Odešla láska
odešla bůhví kam
však byla to láska,
nebyl to jen klam?

Odešel mládenec
bez rozloučení
odešel za kopec
opustil mé stavení
tady na samotě
daleko od lidí

Vypadá takhle láska?
To se vůbec nestydí?!

To bych přeci musela brečet
ale já nebrečím
slzy mi nějak zamrzly
chladno je mi u srdce
měla bych snad před ním klečet?
Nikdy!

Večer ulehla do postele
kde včera ještě vrněla jako kotě
krátce na to
klečela už v temným koutě
v temnotě,
která teď v duši její se usadila
a modlila se

aby láska za kopcem
zase se objevila

klečela zbytečně
a ona to věděla
nedotkla se večeře, snídaně ani oběda
jen civěla na bytelný hák
visící nad postelí
dříve tam visela stará lampa
a vydávala příjemné světlo
pomohla, když večer přišly stíny
a bylo jich tolik,
že už nestačilo
jen schovat se pod peřiny

pak přišel on
a sundal tu lampu nad postelí
měl rád přítmí když se milovali

kupodivu i bez tý lampy
bylo všechno veselý
pak odešel
zanechal po sobě jenom tu tmu
tmu na duši a tmu nad postelí

proč láska jen tolik bolí

za nějaký čas na tom háku
visely už jen její šaty
které jako poslední měla na sobě
a když i ty jednou zetlely
zbyly jen ty stíny pod peřinou
spolu s její láskou,
tou vysněnou

teď necítí už nic

něco je tu ale neobvyklé
sípavý dech a vzlykot duše
pak rozkousané rty
mumlají si něco tiše

namáhavé kroky má ještě před sebou
pak ještě ten kopec poslední
až k tomu osamocenému stavení
v ranci na starém hřbetě
nese si plno výčitek
to nebude pro starého dědu
pěkný zážitek

smířila se osamělá duše se svým osudem
snad jednou odpuštěno mu bude
starý pán pohřbil
co ze šatů ještě zbylo
a povléknul postel
od té chvíle viděl ji všude
žluté vlasy oči jako len
z posledních sil pověsil tu starou lampu na její místo
a jakoby ona mu dala znamení
vklouzl do prázdné postele
usnul během vteřiny
teď zdál se mu jeho poslední sen
tady na samotě
v tom starém stavení
kde nad její postelí
tak často vládla tma