Cesta...

Anotace: otvíráme tolik lidských dveří a také je musíme zavírat, někdy je to nepochopitelné... bolest bude vždy bolet...

V černých brýlích 
dívám se tmavě 
vítám hosta 
co mě navštívil 
potměšile 

" Pláčeš? " 
" Prším." 

" Nepospíchám.." 
" Pozoruji přes svůj déšť svit lampy 
začátky a konce světla 
nejásám, nekřičím" 

" Bojíš se? " 
" Ve svitu měsíce strach necítím 
snad ráno přijde vichřice 
vezme mi i střevíce, 
já zůstanu mnou 
s příchutí skořice." 

" Máš hranice? " 
" Plamen hoří 
pálí, když přiblížíš se 
nejvíce. 
Popálí mě, nepíchá 
o svůj trn odřít se 
bolí 
víc." 

" Máš zbraň?" 
" Mám 
jsem jí já 
bolím přes světadíl 
pykám v příčinách 
malomocnosti. " 

" Hřeješ? " 
" Ve výškách je chladno 
temno 
v příměří usínám 
hřeji odemykáním 
vět. " 

" Znáš? " 
" Mám léta praxe vidění 
vím pár kázání 
toužím však znát 
z poztrácených kapes nekonečno 
bez uznání." 

... 

Bez černých brýlí vyhazuji hosta 
moc se ptá 


... 

nechci gesta 
nespavost 
je dnešní moje cesta 

... 

Umět uplácat z hlíny 
nedokonalou figurku 
jménem smíření 
ukázat ti svit měsíce 
bez uzavření 

Umět tě zadržet 
tvým myšlenkám 
beze slov 
píšťalkou 
otevřít srdce 


jak jen říci 
že neoněmělo? 
jak uvařit sílu 
jak bezbolestně odoperovat 
kýlu 
zkamenělosti? 

... 

Ještě málo umím 
sedím u tebe 
mé přátelství s tebou
jen ty ho nevnímáš 
bohužel 

... 

střílíš 
naprosto přesně 
cíl byl 
dokonale zasažen