Nejsmutnější anekdota

Nejsmutnější anekdota

Anotace: Nejlepší příběhy píše život...

***

 

Já už nikdy…

Přísahám!

 

Dveře dokořán si to vyslechly

bez komentáře

Jen podpatky podruhé odpočítaly

těch osmačtyřicet schodů

dolů…

 

Poprvé jsem je počítal já,

když jsem tě loni nesl nahoru…

 

To ticho

Zrovna tahá za uši

 

Cigaretu v koutku

jsem  zapomněl zapálit

Čas šel okolo mě

(a asi řval smíchy)

když jsem zas začal myslet

a jako první jsem vyplivnul

tu cigaretu  

 

rozkousanou

 

k večeru

schody znovu odpočítaly 

osmačtyřicet

 

naděje ve dveřích roztáhla ruce

 

Prosím tě??

 

Já…

 

Kš…

zapomněla jsem ti vrátit klíče…

 

Autor aravara, 26.02.2019
Přečteno 105x
Tipy 9 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Frr, Adminak, Tvbm, jitoush, Slávinka, Amonasr
ikonka Komentáře (8)

Komentáře

Hodně pěkné - ten závěr obsahově jako shrnutí emocí stačí.
Jdu si přečíst další :) ST

05.05.2019 14:01:21 | Adminakreagovat

Adminaku - díky za komentík a laskavé souhlasno...

05.05.2019 23:40:04 | aravarareagovat

Parádní. Fakt člověk neví, ale úsměv u mne nakonec převládl.

26.02.2019 19:58:39 | šerýreagovat

Dík... je to starý příběh mého kamaráda starý skoro 50 let. Ichforma je použitá jako sevřenější...

28.02.2019 08:35:52 | aravarareagovat

A kreditky, co kreditky?
Wie bitte?
Vybitý?

26.02.2019 17:25:45 | Lesanreagovat

Nazdar, můžu si vyvrátit mozek z pantů, jaký vztah mají tvoje slova k obsahu
toho příběhu, nebo formě zpracování... asi to zůstane tvým tajemstvím... ale viděl jsem tě tu rád.

28.02.2019 08:39:30 | aravarareagovat

„naděje ve dveřích roztáhla ruce

Prosím tě??

Já…

Kš…“
--
Tohle vidím jako mimořádnou zkratku. Kolik nevyřčených slov za tím je!
--
Nespočítáme, kolik lidských vztahů končí jako závod formule jedna. Obdivné výkřiky, rychle a zběsile, emoce a euforie, crash, rozbité karoserie lidských skořápek, do kterých ještě aktéři následně kopají. I ty prachy sedí! U těch to začíná a končí, především. Tak proto ta kreditka, jako personifikace doby.
Nemohu nikomu radit, nejsem ředitelem Zeměkoule. I když z titulů se mi nejvíce líbila vizitka na kanceláři „Vrchní rada“. Tu měl přednosta Drážního stavebního úřadu v Plzni.
Abych to odlehčil:
Tenkrát v pátek před koncem doby jsem tam přilítl a chtěl razítko na projekt, byla havárie požárního systému (vše v ochranném pásmu dráhy) na tancích s benzínem v objektu strategických zásob státu.
Ten rozšafný pán zvedl obočí: Máte štěstí, že máte razítko se lvem (autorizovaná osoba). Tak jsem si dovolil odseknout (bylo léto a horko jako v peci). Ta vesnice vedle bude mít štěstí, když to nebouchne a nevyletí se vším do luftu! Skoro jsme se objali a hned jsme si rozuměli… Hotová zkratka, jó to byly doby, vo kreditkách ani pára.

28.02.2019 19:47:24 | Lesanreagovat

Ten komentář je dílem sám o sobě - závěr je jak extrakt z románu... dobré... a dík.

01.03.2019 11:40:41 | aravarareagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.4 | Facebook, Twitter