Nejsmutnější anekdota
Nejsmutnější anekdota
Anotace: Nejlepší příběhy píše život...
***
Já už nikdy…
Přísahám!
Dveře dokořán si to vyslechly
bez komentáře
Jen podpatky podruhé odpočítaly
těch osmačtyřicet schodů
dolů…
Poprvé jsem je počítal já,
když jsem tě loni nesl nahoru…
To ticho
Zrovna tahá za uši
Cigaretu v koutku
jsem zapomněl zapálit
Čas šel okolo mě
(a asi řval smíchy)
když jsem zas začal myslet
a jako první jsem vyplivnul
tu cigaretu
rozkousanou
k večeru
schody znovu odpočítaly
osmačtyřicet
naděje ve dveřích roztáhla ruce
Prosím tě??
Já…
Kš…
zapomněla jsem ti vrátit klíče…
Komentáře (8)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk05.05.2019 14:01:21 Adminak
Hodně pěkné - ten závěr obsahově jako shrnutí emocí stačí.
Jdu si přečíst další :) ST
26.02.2019 19:58:39 šerý
Parádní. Fakt člověk neví, ale úsměv u mne nakonec převládl.
28.02.2019 08:35:52 aravara
Dík... je to starý příběh mého kamaráda starý skoro 50 let. Ichforma je použitá jako sevřenější...
26.02.2019 17:25:45 uživatel smazán
A kreditky, co kreditky?
Wie bitte?
Vybitý?
28.02.2019 08:39:30 aravara
Nazdar, můžu si vyvrátit mozek z pantů, jaký vztah mají tvoje slova k obsahu
toho příběhu, nebo formě zpracování... asi to zůstane tvým tajemstvím... ale viděl jsem tě tu rád.
28.02.2019 19:47:24 uživatel smazán
„naděje ve dveřích roztáhla ruce
Prosím tě??
Já…
Kš…“
--
Tohle vidím jako mimořádnou zkratku. Kolik nevyřčených slov za tím je!
--
Nespočítáme, kolik lidských vztahů končí jako závod formule jedna. Obdivné výkřiky, rychle a zběsile, emoce a euforie, crash, rozbité karoserie lidských skořápek, do kterých ještě aktéři následně kopají. I ty prachy sedí! U těch to začíná a končí, především. Tak proto ta kreditka, jako personifikace doby.
Nemohu nikomu radit, nejsem ředitelem Zeměkoule. I když z titulů se mi nejvíce líbila vizitka na kanceláři „Vrchní rada“. Tu měl přednosta Drážního stavebního úřadu v Plzni.
Abych to odlehčil:
Tenkrát v pátek před koncem doby jsem tam přilítl a chtěl razítko na projekt, byla havárie požárního systému (vše v ochranném pásmu dráhy) na tancích s benzínem v objektu strategických zásob státu.
Ten rozšafný pán zvedl obočí: Máte štěstí, že máte razítko se lvem (autorizovaná osoba). Tak jsem si dovolil odseknout (bylo léto a horko jako v peci). Ta vesnice vedle bude mít štěstí, když to nebouchne a nevyletí se vším do luftu! Skoro jsme se objali a hned jsme si rozuměli… Hotová zkratka, jó to byly doby, vo kreditkách ani pára.
01.03.2019 11:40:41 aravara
Ten komentář je dílem sám o sobě - závěr je jak extrakt z románu... dobré... a dík.
