Anotace: .....
Povím ti o rodině
je
tajemství duše
povím ti
nejvíc že bolí a řeže když ti nerozumí
a krvavý příliv vzplál
mám je nejvíc na světě ráda
ráda je k zblaznení
tatu ,mámu, sourozence
Nejvíc manžela a syna
a kamarádky co do rodiny začleňuji
jsou
květ kdy zapomenu na bolest
okamžité hned
Ale rodina je míza
je strom
a když udeří do něj
hrom
zase obroste snad
táta a máma sou hvězdy
jímž
nerozumím.
a chtěla bych je držet v dlaních
jako hvězdy nejkrásnějších přání
ale oni mi také nerozumí
tak hlavně že jsou
Nekdy bolí
šíleně moc
mám duši ze stébel
víš
domecek víl
jsem
Ale rodiče jsou tu vždy když sem na dně
pokud tedy
nejsu v bahně
díky nim
ale pak mě vytáhnou
Dají volnost
když pochopí že můžu taky umirat
sem křehká
zavyslačka na lidech u zvířatech
a rozbiju se snadno v osudech
Ale manžel ten je nevíc
víc
než cokoli
byl v dobrým i zlým když všichni
odešli ....Když jsem je potřebovala nejvíc
hlavně něj kámoška Stáňa
co by pomoct mohla kdyby tenkrát chtěla
a tak moje důvěra v ní jak motýlek co umrít měl
odletěla
jo v nouzi poznáš duši
Manžel je nejvíc
a dokázal mi skály snést i se sluncem
I se začátkem cest
a náš syn
je to co je naše souhvězdí
lásky a prostředí darů
či život nese
Kus mě a jeho
Syn je
vděk lásky
naší
co chceš více
než být spolu
v špatným i dobrým
to ke všemu patří
těch lidí je moc
moc málo
Nejvíc si přeji
aby
syn aby byl šťastný
nejvíc na světě
a dám za to spánek ,zdraví , peníze i psy na poslední místo jako by už neexistovali já dala srdce svý synovy
psi co byly nejvíc
dříve
v mém životē
Chápeš tedy že tu pro něj sem
celým svým zivotem
A umírám když pláče
Kdyz mu nemůžu dát
štěstí až vyroste
bojovat musí sám....
Každý
Ale můžu mu dát šťastné dětství základ na kterém si dům postaví
pokud bude moci
PS:
Nebejt
mých básní kdy povím ti všechno
byl by to můj konec asi
ne... asi
ale - zcela.
básně sou deník
a únik že života
Život je taková
malá cela
a já mám křídla