Předtucha

Matka pláče pro svou dceru,
prosí Boha o pomoc,
není návrat, na mou věru,
není jiná vyšší moc.

Dcera pláče pro svou matku,
otce svého, sestry své,
v duši plno divných zmatků,
pocity však nejsou zlé.

Hlava, duše, srdce její,
zpívá píseň o naději,
kterou v nebi svatí pějí,
Bůh má ze všech nejraději.

Láskou svou je opilá,
a tak cestou z kostela,
mladá dívka ztepilá,
rozplyne se doběla.

Hučí moře, oceány,
hučí stromy i březový háj,
srdce nesmí zůstat samy,
láska je pravdivý ráj.

Čas návratů se blíží,
rozloučení, shledání,
to, co srdce ještě tíží,
je jen tebe hledání.

Ti, co pijí tvoje slova,
láskou bývaj opilí,
vracejí se zas a znova,
pro ostatní zbloudilí.