Rozhovor o umění

Můj pane nechápeš jsi říkal
zhlížejí se v ošklivosti v hrůze
Zlý všem zlé přisuzuje záměry
snad zavděčit se snaží lůze

Dokáže však někdo nezištně
obdivovat krásu pro ni samu ?
V ošklivosti chyby skryjí se
mnozí tak dlouho žijí v klamu

Že oni jsou tím který tvoří -
všechno je absolutní směsice
Od ničeho k ničemu vše spěje
ne stavět bořit tím víc nejvíce

Vymazání podstaty a smyslu
svět snad bláznivý je karneval
Stvořitel už nemá sedět na trůnu
nikdo tam není čert to vzal

Ať nevládnou tu žádná pravidla
vychází slunce kdy chce líně
Nic pro nikoho není tabu
stavidla zvedají se špíně

Vše skryté vytaženo z úkrytu
a obnaženo na kost na dřeň
Popsáno zahozeno v tom
může si libovat jen blázen

V tom šílení v té změti bouři
klid snad jen v oku uragánu
Probleskne občas jiskra v kouři
paprsek ukáže se k ránu

Zastavte nevidoucí - bez hranic
bodají koně ostruhami času
Nesnášejí slunce nikdy víc
nechci přát sluchu jejich hlasu

Věřím jsme stále Boží děti
cesty neznačené ber kde ber
Dnes už nehledáme spásu
zaplétáme se do svých her