Anotace: Pokaždé kdy mé zoufání je veliké, připomene se mi něžně a laskavě a dá mi vzpomenout ... jen mohu v pokoře děkovat
Na stole chléb
Na stole chléb
A v očích stín
Jak já ho rozdělím
Mezi tolik hlav
Srdce svírá plno obav
A svíce plá
Doba je zlá
Ale to světlo mi v duši vmetlo
Podivný jas
Děkuj – lámej mě zas
A zas
Vždyť jsem tu byl
A budu v každý čas.
V hluboké pokoře
Klekám a děkuji
S LÁSKOU – VÍROU – NADĚJÍ
Se zas raduji…
Být svět plný takových čistých duší ... to by se jinak žilo ... (pokora se nějak vytrácí) ... jsem ráda za lidičky, jako jsi Ty ...
01.06.2009 18:05:00 | toužím.jít.dál
A já co mi to připomnělo. A pak jsem si vzpomněl:
Nařídil tedy zástupu usednout na zem; vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali; oni je předložili zástupu.
Mk-8, 6
01.06.2009 17:35:00 | CorrimsonTom