Rozhřešení

Cítím se jak Caravaggio
v mém těle
souboj Davida a Goliáše
toužím zaplatit svůj dluh

má tvář vypadá jinak
už je
léty neholená
jižanská divokost
severská moudrost
na obrazech v mém pokoji
koluje v mé krvi

maluji obrazy
v horečce
chci v nich zachytit realitu
té naší bídy
co je kolem nás

zmítám se
na vahách svého vlastního znamení
šílenec nebo mnich
kdo jenom jsem?

žena v červených šatech přichází
chtěl bych od ní polibek
který chutná jak španělská krev
v korunách stromů

jazyk se mi mění
v hada z ráje
nemohu mluvit
jen ji sleduji
jak jde po pláži
uniká mi mezi prsty
můj vlastní život
teď po tam dva roky žil
na místě v hlubinách mého nevědomí

ztracen na svém vlastním ostrově
mých myšlenek
než namaloval jsem obraz
kterým se odčiním
za hříchy…

které jsem vykonal
koho jsem zavraždil

které jsem zranil
její srdce...
té dívky v červeném