A tu spatřil u brány dívku,
havraní vlasy a bělostná kůže,
střípek modré v očích.
Když k němu kráčela,
oživlá smrt uhýbala citu,
který se zrodil
uprostřed pekelných plamenů.
Uchopila ho za ruku
a řekla:
,,Krvácejme společně!
Byl jsi ztracený, já také,
nyní jsme dva.
Znovu nalezení, zacelení, zachránění.
Máš mé srdce, já tvé,
můžeme krvácet spolu!‘‘
A zažehla plamínek naděje.
Omlouvám se, ale já tam žádný překlep nevidím. Byla bych moc ráda, kdyby jste mi s hledáním této zdánlivé chyby pomohla, jelikož ať se snažím jak chci, nemohu ji zahlédnout. A nechci vás urazit, ale zřejmě jste nepochopila význam a teoretickou myšlenku tohoto minidíla.
17.06.2011 16:30:00 | Stříbrné srdce