ta Tvář

 

ta  TVÁŘ…

přitisknutá

  k tekutému  sklu

vichrů..

 

hlas  zřetelně

promlouvající

jazyky  plamene

hořícího

Mojžíšova  keře…

 

…odchází  poutník

shrbený

o  holi…

 

zvolna  kráčí

úvozem

mezi  ostnatými

dráty plotů

střežícími

drancované  kraje…

 

surfuje  na  hřbetech

tcunami

  ještě  donedávna

nepravděpodobných

kataklyzmat…

 

 

ukazuje  cestu

vyschlým 

vrásčitým  dnem

všech   Rákosových  moří

emigrací…

 

 v  jeho  stopách

usedá

zvířený  uhelný  prach

a  naftová  šotolina…

 

poskakuje

uprostřed 

minového  pole

aby  zachránil

zatoulanou  ovci..

 

ve smyčkách  času

někdy  uvízne

pár  písní

z harfy

 jeho  rozpuštěných

vlasů…

 

občas

je  zaslechneme

v ozvěnách

dětského  smíchu…